Do Lijiangu přijíždíme v 7 ráno následující den. Jak to na sedačkách bývá, naspal jsem možná hodinu až dvě za celou noc. Vítá nás tma a zima. Lijiang je o něco výše než Kunming a v blízkosti už se nacházejí relativně vysoké hory, jedna pětitisícová se tyčí přímo nad městem. Možná právě proto jsem byl překvapený, když jsem se poprvé doslechl, že vůbec do Lijiangu vede železniční trať (a končí tady). Čekal jsem, že kamkoli dál na sever/západ od Kunmingu už to bude s infrastrukturou velice slabé (paralela se Sichuanem), ale přece jen je severovýchod Yunnanu podstatně turističtější než v případě Sichuanu a infrastruktura je na mnohem lepší úrovni. Do Lijiangu se dokonce staví dálnice.
Ačkoli jsme přijeli do Lijiangu, neplánujeme se tady dneska zdržovat. Plánujeme projít Soutěsku skákajícího tygra, která leží ještě necelých 100 kilometrů na sever. Lijiang je hlavní výchozí bod a my potřebujeme někde odložit zavazadla. Hostel se nám zarezervovat nepodařilo, tak jeden dobře vypadající vyhledávám v průvodci a snažíme se tam dostat, což je docela problém. Nádraží je evidentně daleko od města, sedáme do náhodného busu a vystupujeme v blízkosti starého města, což je pořád ještě asi čtyři kilometry od hostelu. Chytáme taxi, paní vysvětluje, že do starého města nemůže, ale vyhodí nás na okraji a nasměruje. Stalo se, přesto bloudíme a hostel hledáme asi 15 minut. Mrtvé ranní uličky starého města působí ale velice příjemně. Na hostelu rezervujeme jednu noc na zítřek, balíme věci na dva dny do malého batohu a zbytek zavazadel odkládáme. Dáváme na doporučení a na autobusové nádraží jedeme taxíkem, jeden nás naštěstí čeká hned u východu ze starého města. Na zastávce zjišťujeme, že jeden bus odjíždí v 9:30, tzn. za 10 minut. Rychle ještě na záchod a nakoupit něco k jídlu, máme teď větší štěstí než po cestě z Kunmingu do Shilinu. Naproti přes ulici vidím košíky se xiaolongbao, nakonec bereme čtyři košíky s sebou. Dostáváme obrovský pytel plný knedlíčků xiaolongbao a jedeme. Bus do vesničky Qiaotou, kam potřebujeme, jede asi dvě a půl hodiny, po cestě už vůbec neusínám, ale i tak se cítím o mnoho líp, než když jsem ráno vylezl z vlaku a opravdu jsem se necítil na to někam jít pěšky.
Qiaotou
V Qiaotou správnou trasu nacházíme docela rychle, kupujeme lístky a vycházíme. Celá soutěska je dlouhá asi 20 km a je jednou z nejhlubších soutěsek na světě. Zatímco řeka teče v nadmořské výšce okolo 1 700 m (odkud vycházíme), výška okolních hor přesahuje 5 500 m. Podél řeky vedou dvě trasy, stará po úpatí hor a nová – silnice podél řeky. Po silnici chodí minimum lidí, výhledy shora jsou pěknější, samozřejmě je to procházka v přírodě a nejezdí okolo auta. Horní stezka je samozřejmě mnohem náročnější, neustále klesá a stoupá, v nejvyšším bodě dosahuje nadmořské výšky okolo 2 600 m. Výhledy jsou krásné už od počátku. A vzhledem k tomu, že na jedné ze svých hodin prý kdysi Mgr. Kučera prohlásil, že soutěsku navštívit, než z ní Číňani udělají přehradu, se mi několikrát vybaví myšlenka, jak by to tady asi vypadalo celé zatopené vodou. Šílené.
Vycházíme
Vycházíme
Soutěska
Hned po první hodině chůze se naskytuje krásná vyhlídka, u ní stojí babička s cedulí, že za fotku tady chce 3 kuaie. Jakmile nás ale uvidí, hned nás volá k bedně, co leží u jejího stánku. Bedna plná hulení. Jestli nechceme. No jo, jsme v Yunnanu, oblast, kudy kromě toho, že marihuana roste všude divoce, proudí všechny drogy do Číny z Barmy a Laosu. Zatímco Martin babičku lehce zabaví, já krásný výhled fotím. Toho si všimnou tři Korejky, které přichází chvíli po nás. Jdeme dál, Korejky se na tom místě zdrží a my o padesát metrů dále ještě slyšíme a vidíme, jak na ně babka kvůli focení bez placení řve a běží za nimi.
Výhled od babičky
Lidí na stezce je minimum, asi o hodinu později se s námi dává do řeči jedna parta tří Číňanů – dvě holky z Chengdu a jeden borec z Zhengzhou, všichni mluví relativně obstojnou angličtinou. Jedna z holek je obzvláště vtipná, po pár diskuzí jsme jí říkali “stereotypní Číňanka”, protože nebýt toho, že uměla anglicky, potvrzuje fakt všechny stereotypy. Kromě toho, že odpadky vyhazovala zásadně na zem (i poté, co ji ostatní napomenuli), od ní přišly dotazy na téma, co si myslíme o Číně. Tutéž otázku jsme položili pak my jí, načež jsme uslyšeli učebnicovou odpověď “život v Číně je den ode dne lepší, ekonomika roste a roste, statistiky vykazují lepší a lepší výsledky”. Když jsem utrousil cosi o podmínkách, ve kterých většina čínských obyvatel žije a pracuje, aby ekonomika rostla, odpověď už jsem nedostal. To jsem teda nedostal na většinu otázek, které jsem ji položil v reakci na její učebnicové fráze. Naopak chlapík z Zhengzhou byl super, vzdělaný s nadhledem a s kritickým přístupem k čínské vládě. Když se ho pak druhý den ptáme, proč je tady sakra tolik vyvěšěných červených vlajek se srpem a kladivem, jen zakroutí hlavou a utrousí “shabi”, tohle velice vulgární slovo jsem v Číně prakticky zaslechl asi poprvé, a hned evidentně adresováno vládě. S touto partou trávíme ještě nějaký čas.
Soutěska
Soutěska
Soutěska
Po jedné zastávce cesta začne prudce stoupat. Má zde být úsek, který se jmenuje 28 zatáček, a má to být nejnáročnější část soutěsky. Cesta se kroutí a stoupá, takže myslím, že jsme tady. Když vystoupáme, následuje krátká rovina a za ní chajda, na které je napsáno… posilněte se před výstupem na 28 zatáček. Vynikající, takže to ani nezačlo. Číňani zjišťují, že nemají vodu. Tak se koupí v chajdě, že jo. Bohužel, mají tady na prodej jen hromadu teplých red bullů (čínských falešných samozřejmě). Opravdu inteligentní. Takže nakonec s Číňany sdílíme naši vodu, které taky moc nemáme.
Naše parta
Číňani si ze svých rozbitých bot nic moc nedělají...
Po 28 zatáčkách vystoupáme do nejvyššího bodu výstupu. Opět jsou zde krásné výhledy, u kterých stojí Číňan, který za focení zde chce 8 kuaiů. Jdu kousek dál, za chvílí za mnou Číňan přijde a natahuje ruku na peníze, ale agresivní jako babička na první zastávce není. Ptám se ho na to, jestli jsou ty hory jeho, říká, že ne, ale že mnoho cizinců mu za to platí. Tak to jsou ale blbí, odpovídám, načež přikývne, nataženou ruku stahuje a dává pokoj.
Češi tu byli.
Češi tu byli
O chvíli dál potkáváme Švýcara (s Číňanem, se kterým se prý seznámil před pár dny v Dali a který tam následně nechal svou přítelkyni, ať si chodí po nákupech, že jede do soutěsky), kterého jsme viděli hned, když jsme vycházeli. Po cestě se mu podařilo ztratit. Řešíme vesničany, co se snaží přiživit na pěkných scenériích. To je pro něj evidentně impulzem k pochopení, proč mu ta podivná babička, kterou před pár hodinami potkal, vyhrožovala, že ho skopne z úteru, když si jenom fotil pěkný výhled.
Scenic toilet!
Po celé trase je asi 10 různých ubytoven, kde se dá strávit noc. My máme vytipovanou jednu, Halfway Guesthouse, kam bychom v ideálním případě dneska chtěli dojít. Ukazuje se, že Číňani plánují spát tamtéž. Nakonec i se Švýcarem a další bandou, co jsme do té doby stihli potkat, dorážíme okolo půl sedmé večerní, když se akorát stmívá. V guesthousu vaří, dokonce mají teplou sprchu (relativně), ale jejich hlavní chloubou je vtipný “scenic toilet view”. Inzerují ho už i na balvanech na cestě soutěskou, kde jsou šipky na ubytovny. No, fakt, že výhled na hory na druhé straně soutěsky je super (a nejen z WC). Ubytování levné, ale ceny za jídlo vyšší a máme opravdu hlad, takže za tři jídla a dvě piva dáváme každý 65 kuaiů. Ale stálo to za to. Plánovali jsme jít brzo spát, ale nakonec se ještě na dlouho zapovídáme. Kromě Švýcara a jeho čínského kamaráda pak ještě přichází Američan, který strávil dva roky v Koreji a dva roky na Okinawě (s armádou) a teď žije pár roků v Číně. Čínština prý ujde, akorát posledně se mu stalo, že svou manželku (“qizi”) představil jako “qiezi” (lilek). Stane se, no. Před spaním ještě potkávám Číňany, se kterými jsme šli. Plánuje se zítřek, když jim do jejich čínské diskuze řeknu pár slov čínsky, naráz všichni ztuhnou. Když jsem krátce po seznámení na jejich otázku, co v Číně studuju, odpověděl, že čínštinu, si totiž prý mysleli, že si z nich jen dělám srandu, a proto na mě celý den mluvili anglicky. A že teď už prý na mě teda anglicky za trest mluvit nebudou.
Výhled na hory z guesthousu
Západ slunce
Čínská debilita se opět projevuje.
Ráno v guesthousu
Ráno vstáváme později, než jsme si mysleli, je pěkná zima, samozřejmě žádné topení není, o vyhřívaných dekách ani nemluvě. Na snídani si objednáváme polévku na zahřátí a okolo půl desáté vycházíme i s bandou Číňanů a Švýcarem, kromě toho se přidávají další Číňani, které jsme viděli jen na hostelu. Skoro všichni jsou z Chengdu, ale seznámili se až tady.
No, bez komentáře
Východ slunce za skalami
Východ slunce za skalami
Vodopád
Trošku sráz
Vodopád
Slunce do soutěsky začíná svítit až okolo desáté hodiny a hlouběji postupuje velice pomalu. Dnes nás každopádně čeká sestup dolů. Zhruba dvě hodiny od naší ubytovny je Tina’s Guesthouse, asi nejznámější (ale podle ohlasů jedno z nejhorších) ubytovacích zařízení na trase. Leží na silnici, na kterou sestupujeme, tedy spojujeme se s dolní trasou. Soutěska pokračuje sice dál, ale málokdo pokračuje, scenérie už se moc nemění a ze vzdálenějších míst je těžší se dostat zpátky do Qiaotou či Lijiangu. My u Tiny ale pořádně nekončíme, na závěr si necháváme sestup ke Kameni skákajícího tygra. Nachází se v nejužším místě soutěsky, která je podle něho vlastně pojmenována. U Tiny tedy necháváme věci a kupujeme lístek na jediný bus, co odsud jezdí až do Lijiangu, máme na to asi tři a půl hodiny, což je ve výsledku skvěle načasované.
Naše parta znovu na vyhlídce
Sestup dolů
Sestup dolů
Kámen skákajícího tygra je od Tiny kousek, alespoň vzdušnou čarou. Problém je, že silnice zde vede zhruba 500 výškových metrů nad řekou. Takže cesta dolů je opravdu šílená. Řetězy, prudké srázy všude. V jednom místě se stezka dělí, buďto se dá jít po “nebeském žebříku” nebo po “safe path”. Nakonec skoro všichni volíme sestup po žebříku jako zajímavou zkušenost (ale spadnout bych z něj nechtěl). I tady potkáváme několik babiček prodávajících marihuanu. Nakonec se dostaneme úplně dolů. Na samotný Kámen skákajícího tygra vede most, ale platí se na něj další vstupné, což už se nám nechce, vzhledem k tomu, že výhledy jsou super všude.
Žebřík :)
Dole u řeky
Tudy jsme museli slézt, na fotce je vidět i žebřík.
Na jedné ceduli šipka ke kameni, na druhé ceduli zákaz vstupu...asi pro procvičení doublethinku.
Kámen skákajícího tygra
Dole u řeky
DANGER!
Zdržujeme se asi půl hodiny, pak se musíme vracet. Šileně strmý výstup je samozřejmě náročnější než sestup, navíc znepříjemněný tím, že mezitím začlo dolů prosvítat slunce (které opravdu pálilo, jelikož jsme si nevzali opalovací krém, skončili jsme oba pěkně spálení v obličeji). Jsem jediný, kdo místo žebříku při cestě nahoru volí “safe path” (je rychlejší), pěkná, ale v Evropě by to rozhodně za moc “safe” považováno nebylo.
Ona "safe path", kterou se dá jít namísto žebříku
A takhle se dealuje hulení v Yunnanu...
K Tině se vracíme akorát půl hodiny před odjezdem busu, což je ideální na to se zase posilnit oběděm. U busu se loučíme se stereotypní Číňankou (která jede na sever do Shangrily) a se zbytkem Číňanů z naší party se vracíme na jih do Lijiangu…
Pingback: Čína | zennie.cz