Lijiang je jedno z velice populárních míst k návštěvě v Yunnanu. Hlavním lákadlem je zdejší historické centrum, okolní hory (za šílené prachy se dá vyjet lanovkou do výšky přes 4 000 m n. m.) a koho zajímají národnostní menšiny, ten si sem rád zajede na průzkum kultury etnika Naxi, které zde tvoří většinu obyvatel. Nás zajímá především staré město, kde si plánujeme trochu odpočinout po cestě soutěskou předchozí dva dny, nijak se moc hnát nechceme.
Když přijedeme ze soutěsky a dojdeme na hostel (dva Číňani ze soutěsky se k nám přidali a zarezervovali si stejné místo), už je tma. Nikam se nám moc nechce, nakonec se ale potřebujeme najíst, tak rovnou beru stativ, že udělám pár nočních fotek ve městě. Asi po 40 minutách procházení se úzkými uličkami nacházíme jakýsi trh s jídlem, kde prodávají hromadu “xiaochi”, tedy drobností k jídlu. To má výhodu, dá se toho ochutnat více. Jsou tu neobvyklá jídla a všechno vypadá skvěle. Nejdřív zkoušíme cosi (doteď jsme nepřišli na to, co to je, chutnalo to trochu jako nedovařená brambora) v opečené slanině (skvělé), nějaké smažené knedlíčky (taky skvělé) a placku připomínající bramborák. O kousek dál se opékají tyčky s jačím masem, tam hned míříme, jaka jsme neměli od výletu do západního Sichuanu. Napsaná cena je 10 kuaiů za tři tyčky, ptá se, kolik chceme, říkám, že čtyři. Váhá s cenou, tak mu říkám, že 12, on téměř ve stejné chvíli řekne, že 13. S úsměvem ještě dvakrát opakuju, že 12, až řekne, že ok. Jeden blbý kuai, ale přece jen potěší si cenu trochu srazit.
Sladkosti
Ulice starého města
Náměstí
Staré město
Obchody s bubny jsou všude.
Obchody se šátky taky...
Nás ale zajímá především jídlo, vyzkoušeli jsme to cosi obalené ve slanině.
Jídlo
Jídlo
Jačí maso
Jakási placka
Venku pak ještě zkoušíme cosi, co je pojmenováno “banánový bambus”. Je to bambus plněný něčím, co chutná jako sladká rýže. Když už se díváme, co si dáme nakonec, zahlédneme stánek s praženým hmyzem, což jsme ještě nikdy neměli. Ptám se ho, co by doporučil, ale když řekne, že malá naběračka stojí 20 kuaiů, vzdáváme to. Obcházíme celý trh znovu a nakonec si řekneme, že to přece jen zkusíme. Vybíráme napůl včelky a bource morušové, které nám ještě opraží nad ohněm. Nakonec to není tak malá porce a překvapivě nás to zasytí. Bourec trochu bez chuti, ale včelky jsou fajn, určitě bych vyzkoušel znova. Dojídáme se ještě jahodami, které koupíme od babičky na ulici po cestě zpátky na hostel.
Rýže v bambusu
Hmyzárna
Montenegro mutton :)
Náš dezert
Hmmm <3
Ráno vstáváme znovu na prohlídku města. S Číňanem a Číňankou ze soutěsky se loučíme, odpoledne jedou opačným směrem než my. Na recepci si objednáváme vlakové lístky z Kunmingu do Guiyangu na 4. února, jelikož budou velice vyprodané, takže jsem trochu překvapený, že ještě jsou. Ale je to spoj, který je na netu naprosto nedohledatelný, takže dost možná posilový. Pak vyrážíme do města.
Uličky starého města
Uličky starého města
Ve městě se jen touláme uličkami a pak zase ochutnáváme. Jačí jogurt je naprosto vynikající, kromě toho zkoušíme maso z kamzíka a pár dalších drobností.
Obzvláště mě udivuje vyhrocenost vztahů s Japonskem viditelná na některých místech v Lijiangu, něco takhle vyhroceného jsem v Číně neviděl. Opět mám pocit, že nastupuje čínská demence v plné síle.
Japoncům vstup zakázán
Prasatům, psům a Japoncům vstup zakázán...
Jazyk menšiny Naxi, žijící v okolí Lijiangu, používá mimo jiné velice zajímavý a unikátní písemný systém zvaný dongba. Až po odjezdu z Lijiangu jsem se doslechl, že se tam dají koupit znakové slovníky, velice mě mrzí, že jsem nesehnal.
Nápisy na směrových cedulích v písmu jazyka naxi
Pětitisícová hora se tyčí nad městem.
Uličky starého města
Výhled na město
Po pár hodinách procházení se vracíme na hostel, bereme krosny a chystáme se na autobusové nádraží, odkud chceme chytit poslední bus v 15:30 do Shangrily. Tentokrát nemůžeme sehnat taxíka, předražené heiche odmítáme, což pak ústí v to, že jedeme na poslední chvíli. Ale lístky kupujeme a je na nich číslo 7 a 8, což je mi podezřelé. Nastupujeme do busu a je nás tam 11, pořád se mi něco nezdá, nakonec si uvědomím to, že to je tím, že jsem v Číně nikdy neviděl takhle prázdný dopravní prostředek. Jen asi tři lidi jsou místní, zbytek jsou mladí cestovatelé. Jedna Číňanka se s námi hned dává do řeči (zkouší to anglicky, ale čínsky je to nakonec pro obě strany lepší). Následuje samozřejmě hromadné focení, všichni musí mít fotku s cizincem (asi už jsem si zvykl). Ani tito nemají zařízené ubytování, tak si nakonec berou telefonní číslo na náš hostel a zařizují. Do Shangrily dojíždíme asi po čtyřech hodinách cesty.
Celý poloprázdný bus se s námi musí vyfotit ;)
Pingback: Čína | zennie.cz