Přestože je Yokohama se svými 3.7 miliony obyvatel druhým největším městem Japonska, v povědomí turistů moc není. Kromě toho, že v ní moc pamětihodností není, je dnes dávno srostlá prakticky do jednoho města s Tokyem (a dalšími městy). To z ní na druhou stranu dělá ideálním místo pro denní výlet z Tokya, z jehož centra se sem dá vlakem dojet zhruba za půl hodiny.
V Yokohamě téméř žádné historické stavby nenajdeme. Proč? Ještě na konci období Tokugawa (zhruba v polovině 19. století) to byla jen ospalá rybářská vesnice (zatímco sousední Edo (dnešní Tokyo) bylo už tehdy jedním z největších měst na světě). V této době skončilo více než dvousetleté období národní izolace a země se otevřela styku se Západem. Vzhledem k tomu, že hlavní město se z Kyota přesouvalo právě do blízkého nově přejmenovaného Tokya, vznikla potřeba mít v jeho blízkosti mezinárodní přístav. Přístavy jako Nagasaki byly samozřejmě daleko, na druhou stranu nepřipadalo v úvahu, aby bylo umožněno davům cizincům nahrnout se přímo do hlavního města. Proto nakonec padla volba právě na vesničku Yokohama, kde byl v červnu 1859 otevřen přístav, jehož přítomnost zajistila obrovský rozvoj regionu.
Yokohama pro mě má svoji specifickou atmosféru. I když tady není tolik toho k vidění, vždycky se tam rád budu vracet. Podobně to mám i s Kōbe – je zajímavé, že tato města spojuje to, že jsou v nich velké přístavy a… také největší čínské čtvrti v Japonsku. Kōbe je postaveno v úzkém pásu mezi mořem a horami. Právě tyto zajímavé výhledy (ještě ve spojení s obrovskou hustotou zástavby v centru) mě přiměly k jeho první návštěvě, kdy mě jen tímto město zaujalo tak, že jsem po cestě zpět z vlaku vystoupil, abych si ho prošel. A bylo to dobře.
V obou městech se mi nejvíc líbí právě okolí přístavu. V Kōbe mu dominuje zajímavě vytvarovaná stometrová věž, v Yokohamě zase mrakodrap Landmark Tower, nejvyšší v Japonsku – 296 metrů. Ta byla naším cílem právě tento den.
Do Yokohamy jsme jeli tři, nejednalo se o plánovaný výlet. Byl to den před naším výstupem na Fuji, o kterém jsem už psal. Plán byl jet se skupinou do Kamakury, avšak ze strachu, že bychom po celodenním chození v šíleném vedru po Kamakuře měli celou noc lézt na Fuji, jsme do Kamakury nejeli (a zpětně jsme za to byli rádi, vzhledem k tomu, že na Fuji jsme se vyšplhali z posledních sil). Místo toho jsme chtěli zůstat v Tokyu, ale nějak jsme přišli k závěru, že většinu zajímavých věcí už jsme viděli. A jezdit na druhý konec města se podívat na křižovatku v Shibuyi nebo vylézt na Tokyo Tower moc dobrý nápad není. Tak jsem navrhl vyjet na chvíli do Yokohamy, což bylo přijato právě kvůli tomu, že se tam dá z Tokya dojet velice rychle a… je tam pěkně. Byl to plán jen na pár hodin, protože jsme si odpoledne chtěli před výstupem všichni ještě odpočinout nebo se prospat.
V japonském metru a lokálních vlacích se často můžeme setkat s vagony, které jsou určeny jen pro ženy. To však platí jen v ranní a večerní dopravní špičce.
Landmark Tower
Zhruba po 50 minutách jsme metrem a vlakem dojeli na yokohamské nádraží Sakuragichō. Z něj vycházíme přímo do nejznámější čtvrti, Minato Mirai 21. Doslova “přístav budoucnost”, pohodová čtvrť, ve které je právě kromě mrakodrapu Landmark Tower i zábavní centrum. Popularitu tohoto místa dosvědčuje i spousta mladých párů, které lze zahlédnout (a to ani není víkend). Vydáváme se rovnou k věži, na kterou je to od nádraží jen pár kroků. Vyjet na vyhlídku je záležitostí pár desítek sekund. Není to tak dávno, co se Japonci chlubili nejrychlejším výtahem na světě, ta už od té doby byla několikrát překonána (minimálně v mrakodrapu Taipei 101 na Taiwanu a od minulého roku také výtahem ve věži Burj Khalifa v Emirátech).
Jedna z místních atrakcí
Landmark Tower
Podstatná část čtvrti je vybudována na umělých ostrovech.
Výhled jižním směrem - pokud je jasno, objevuje se i Fuji, nestává se to ale často (minimálně v létě).
Výhled západním směrem
Výhled směrem na Tokyo
Výhled na sousední výškové stavby
Původně jsme plánovali ještě zajet do nedaleké čínské čtvrti (největší v Japonsku), ale trochu jsme se zamotali na nádraží a nakonec jsme došli k tomu, že krátký výlet stačil a bylo by rozumné se vrátit co nejdřív do Tokya. Takže stejnou cestou zpět do Asakusy, zastavili jsme se v rodinné restauraci na vynikající nudle, do obchodu pro zásoby na Fuji a spát, v 6 večer budíček a jdeme na to… ehm (ještě že ten post už jsem napsal dřív).
Karaage soba
Pingback: Japonsko |