V Datongu trávíme nakonec dvě noci, včetně té, kdy jsme se po dlouhé noční anabázi dostali do postele před šestou hodinou ranní. Proto ráno nijak se vstáváním nespěcháme. Plánujeme výlet k visícímu klášteru (Xuankongsi), který je zhruba 70 km od Datongu, a doufáme, že odpoledne nám na to bude stačit. Vyhrabáváme se z hotelu někdy v jednu hodinu. Jsme daleko od centra města, ptáme se na recepci, jak se dostat na autobusové nádraží. Buďto autobusem na nějakou zastávku, kde přestoupíme na jiný autobus, … nebo si vzít taxi, co stojí zhruba stejně a je mnohem rychlejší a jednodušší. Nerozhodujeme se dlouho a za pár minut už sedíme v taxi. Taxíkář se nás ptá, kam máme (z autobusového nádraží) namířeno, načež hned nabízí, že nás doveze až ke klášteru. Za 250 kuaiů. Chvíli počítáme, 26 stojí bus jedním směrem, jsme čtyři, to je 208, minimálně 4 na osobu připočíst na MHD a už jsme na 224. To znamená, že když každý připlatíme 6.5 kuaie, tedy zhruba 20 korun, ušetříme několik přestupů, aspoň tři hodiny času a čekání na návazné spoje, hledání správných autobusů v přestupních místech… tak ani netlačíme cenu níž. Poprosíme ještě taxikáře, ať nám zastaví někde, kde si můžeme koupit něco menšího na jídlo na cestu, nakonec nás vyhodí u jídelny s fajn cenami, s tím, že si nás tu za půl hodinky vyzvedne.
Snídaně ve dvě odpoledne
První čepované pivo - Yanjing za 8 kuaiů. Není špatný.
Taxikář má volant nakřivo, i když jede rovně.
Cesta trvá zhruba hodinu a čtvrt. Je to vlastně naše první cesta po silnici mimo město, takže vidíme, jak to na čínských silnicích funguje. Podobně jako v jiných částech Asie, ani tady občas není nouze o adrenalin ani o všemožné zajímavé pohledy.
Klášter je moc pěkný, škoda je, že v tuto dobu už je slunce za skalou, na níž je postaven, což bylo škoda. Škoda byla taky to, že všude byly davy Číňanů, ale to se holt musí očekávat.
Průsmykem mezi skalami rovně projíždí silnice do Pekingu, nahoře je přehrada. Klášter je na té skále vpravo.
Visící klášter Xuankongsi
Klášter se sice tváří, že stojí na kůlech, ale rozhodně to není to, co by ho drželo, jinak by asi dávno sletěl. Sloupy jsou vratké a občas jištěné drátem nebo izolepou :)
Davy lidí
Xuankongsi
Příjezd zpět do Datongu
Vracíme se do Datongu. Původně jsme ani neměli v plánu samotné město zkoumat, ale když nám taxík ušetřil tolik času, nechali jsme se po šesté hodině večerní vyhodit v centru.
Datong je zvláštní město. Už na poslední fotce je vidět, jak se na okrajích města staví. Není to ale jen na okrajích, na spoustu místech poblíž centra jsou vidět obří staveniště. To jsem pozoroval ve více čínských městech, ale tady mi to přišlo zdaleka nejvýraznější. Ale co je ještě zajímavější, v Datongu se staví i v centru. Co se tam staví? Staré město. Přesněji nové staré město. Historické budovy zde byly strženy a nyní jsou postupně nahrazovány novými. Proč? Na tuhle otázku se nám nepodařilo najít odpověď…
Nové staré město
Nové staré město
Tyto budovy jsou sice postaveny v tradiční architektuře, ale jsou úplně nové. Mnoho z nich je úplně prázdných a slouží evidentně jen pro okrasu.
Místní mládež
Jedna z mála původních staveb (taky se tu platilo vstupné).
A tady pokračuje stavba nového starého města
Zeď devíti draků
Jednou z původních památek v centru Datongu je Zeď devíti draků. Tam jsme byli za velkou atrakci. Obecně v Datongu byli asi nejméně zvyklí na cizince ze všech míst, co jsme navštívili. V Pekingu, Xi’anu apod. je cizinců dost, Datong přece jen není tolik známý, takže si nás běžně lidi fotili. Několikrát se stalo, že jdeme podél silnice, auto přejede blíž k chodníku, zabrzdí, nějakou chvíli na nás zevnitř zírá několik párů vykulených očí, přejedou, zrychlí a jedou dál.
Naše parta jakožto atrakce
Stavba nového starého města v pokročilejší fázi
Mixed Shuang poverty? O__O
Městské hradby. A staveniště.
Maotai. Naše první zkouška. Jedna z nejslavnějších čínských pálenek (shodou okolností se vyrábí v provincii, kde studuju). Láhev vypadá jak lepidlo, smrdí to jako lepidlo a nechutná to o nic líp.
Po prohlídce města jdeme pěšky na hotel. Je to pár kilometrů, nevíme přesně, tak to zkusíme (na cestu máme pivo za 2 kuaie). Nejsme si jisti ani přesnou ulicí, takže když po cca 45 minutách stále nejsme na místě, tak nakonec jdeme shánět taxi. To je nejdřív problém, protože máme adresu hotelu jen na miniaturní vizitce, kterou nejsme schopni přečíst ani my ani taxikář :) Ale nakonec to zvládneme. Jedeme ještě asi 3 kilometry. Platíme 8 kuaiů, asi 7 korun na osobu. Směšné.
Druhý den už vstáváme o něco dřív, na programu máme výlet do jeskyní Yungang na předměstí Datongu. Prý je to nejzajímavější a nejnavštěvovanější atrakce celé provincie Shanxi. Tentokrát tam jede MHD, které cenově taxíky konkurovat nemohou, takže se vypravujeme na nádraží, odkud by měl jezdit autobus. Znovu se ptáme na recepci, jak se dostat na nádraží, tentokrát vlakové: “vemte si taxi, je to rychlejší a levnější než bus”, ok, no. Bereme si s sebou všechny věci, které strkáme na nádraží do úschovny, abychom se pro ně večer nemuseli vracet až sem.
Nádraží v Datongu
Cesta k jeskyním je komplikovaná, některé zdroje mluví o přímých autobusech z nádraží, některé o kombinaci autobusů. I řidiči jsou z nás zmatení, nakonec se teda dozvíme, že máme jet autobusem č. 4 na zastávku Xinkaili a tam… uvidíme, co dál. Jedeme zhruba třičtvrtě hodiny, než nám řidič oznamuje, že máme vystoupit a přeběhnout za roh na autobus č. 3. Aspoň, že lidi jsou docela nápomocní, jeden pán z autobusu nás tam dokonce chce zavést, smůla teda, že ukazuje úplně na opačnou stranu než řidič autobusu. Nakonec se daří, sedáme na bus č. 3 a po dalších 45 minutách stojíme před vstupem do jeskyní a kupujeme předražené lístky (jo, vstupy jsou v Číně snad to nejdražší, často za ně platíme víc než za ubytování).
Vstup do areálu
Od vchodu je to k jeskyním zhruba ještě dva kilometry, po krásné cestě a přes jeden chrám. Ondra říká něco ve smyslu, že jenom ten chrám je pěknější než celé Zakázané město v Pekingu. A vzhledem k tomu, že tady je těch lidí nesrovnatelně míň a chrám je opravdu pěkný, musím říct, že opravdu mám celkový dojem lepší…
Chrám u jeskyní Yungang
Chrám u jeskyní Yungang
Jeskyně Yungang
Jeskyní je celkově přes 250, ale jen malá část je přístupná (a ještě menší část teď, protože zhruba v 15 jeskyních probíhají nějaké restaurační práce). V jeskyních se nachází dohromady více než 50000 soch Buddhy, z nichž nejstarší pocházejí z 5. století.
Jeskyně Yungang
Jeskyně Yungang
Jeskyně Yungang
Největší socha Buddhy
Jeskyně Yungang
Malé sošky
Jeskyně Yungang
Celá prohlídka nám zabírá více času, než jsme čekali, po dvou a půl hodinách už ale musíme jít, abychom se stihli ještě najíst, nakoupit věci a usednout do odpoledního vlaku, takže míříme zpátky na Xinkaili, kde sháníme jídlo, že to bude snazší než na nádraží, navíc už máme fakt hlad. Nakonec usedáme na jiaozi do místního nejšpinavějšího podniku mezi baráky, jídlo je skvělé. Asi není třeba zdůrazňovat, jakou atrakcí tady zase jsme, sbíhá se na nás podívat celý personál a pravidelně se na nás lidi dívají zvenku přes okno.
Pracovní morálka na Xinkaili
Oběd
Oběd
Pan kuchař
Nejzapadlejší podnik
Trochu bloudíme okolo Xinkaili ve snaze najít zastávku autobusu 4, po dvaceti minutách marného hledání zjišťujeme, že to je okružní linka, která jezdí jen jedním směrem. Do odjezdu vlaku máme ještě dvě hodiny, takže i když stojíme po cestě v zácpě, stíháme nakonec úplně akorát. Nakupujeme nudle, erguotou a usedáme na 17 hodin na tvrdé sedačky směrem do Xi’anu…
Pingback: Wuyuan – procházky po starých poštovních stezkách | zennie.cz
Pingback: Čína | zennie.cz