25. – 27. březen 2014
Do Esfahánu přijíždíme velice brzo, okolo páté ranní. venku je ještě šero. Myšlenka, že bychom teď někde sehnali rozumné ubytování, kde bychom dospali, moc reálná není, proto se tiše odebereme do modlitebny přímo na autobusovém nádraží a na dvě hodinky se rozhodujeme odpočinout tam. Ostatně nejsme sami a jít přespat či na pár hodin pospat do mešity prý není nic zvláštního a pokud člověk neruší, ani nic neslušného. Okolo půl osmé se budíme, jedeme autobusem do města a vydáváme se hledat ubytování. Docela se projdeme, opět je většina plná, případně předražená. Nakonec nacházíme, ubytováváme se, chvíli odpočineme a vyrážíme přímo na Imámovo náměstí – hlavní chloubu města. Esfahán se často prohlašuje za nejkrásnější město v Íránu a ostatně se k němu vztahuje rčení, že “Esfahán je půl světa”.
Po náměstí se procházíme individuálně. V Íránu máme totiž dva poslední dny. Někdo chce nakupovat, zbytek si chce jen odpočinout. Já volím především tu druhou variantu a s pár dalšími lidmi procházím jak náměstí, tak pak několik dalších zpřístupněných budov (hlavně mešit) a samozřejmě bazary, kterými je náměstí lemováno.
Imámovo náměstí
Imámovo náměstí
Bazary
Bazary
Imámovo náměstí
Imámovo náměstí
Jedna z mešit na Imámově náměstí
Imámovo náměstí
Imámovo náměstí
Imámovo náměstí
Imámovo náměstí
Touto aktivitou, tedy flákání se po okolí náměstí, zabíjíme velkou část dne. A je to docela fajn. Příjemný odpočinek, z Esfahánu a jeho náměstí jsem měl trochu strach, aby to nebylo jako v Marrákeši, ale dojem byl přesně opačný. Kromě toho je tady velice živo, kvůli svátkům byla na náměstí spousta piknikujících rodin a náměstí bylo uzavřeno pro auta.
Večer se scházíme a spolu se Silvestrovým místním kamarádem se vydáváme na další z nejznámějších míst Esfahánu – mosty přes řeku Zájende. Mostů je několik, z nichž nejznámější je most Sí-o-se Pol, most Třiceti tří oblouků. K tomu až později, nejprve se procházíme po mostě Chádžu. Trochu zklamání je, že říční koryto je vyschlé. Zjišťuju, že je to záměrně. Řeka se totiž výše rozbočuje do několika tras a v sušších obdobích, což teď je, se uměle řeka pouští střídavě do jednotlivých koryt. Za pár dní zase voda poteče.
Most Chádžu
Most Chádžu
Pak popojíždíme rovnou ke vzdálenějšímu druhému mostu Sí-o-se.
Most Třiceti tří oblouků
Za mostem se rozkládá arménská čtvrť Džolfa, kam směřujeme dál. Jsou to docela příjemné uličky, mezi nimiž se pak nachází arménský kostel. Rozdělujeme se, protože ne všem se chce platit předražené vstupné. Já nakonec jdu, přestože jsem přímo v Arménii byl nedávno, a jsem zklamán, protože většina slouží spíš jako přehlídka pro turisty.
Arménská čtvrť
Arménská čtvrť
Arménská čtvrť
Nakonec zapadáme do vtipné kavárny s logem Starbucksu. Kavárnu vlastní ještě vtipnější Armén. Po dvou týdnech si dáváme dobrou kávu, samozřejmě do kelímku Starbucks.
V arménském Starbucksu
Pak vyrážíme zpět přes osvětlený most a autobusem zpátky na ubytování, což se kvůli zácpě protáhne asi na hodinu a půl.
Osvětlený most
Na následující den toho nemáme v plánu moc. Ráno nás čeká prohlídka hlavní, Páteční mešity. Pak opět míříme na Imámovo náměstí víceméně opakovat včerejší program – flákání a nákupy. Přestože mešit jsme za poslední dva týdny viděli hromadu, je tato stále působivá.
Na trhu
Páteční mešita
Páteční mešita
Páteční mešita
Páteční mešita
Jedeme taxíkem do centra… naráz si všímám, že oproti stojící koloně nalevo od nás jedeme podivně rychle… v ten okamžik mi teprve dochází, že jedeme po chodníku.
Po cestě na náměstí se chceme podívat do paláce Čtyřiceti sloupů, místo toho nechtěně vejdeme do sousedícího archeologického muzea (bylo nám divné, že tady není šílená turistická cena…). Muzeum nestojí za nic a do samotného paláce já už nakonec nejdu. Někteří jo a prý to stálo za to. Smůla, příště, no.
Obskurní muzeum
Pak ještě společná dýmka ve velice stylovém podniku a nakonec hurá na náměstí nakupovat a flákat se. Hned při příchodu nás zastavuje místní policie a anglicky se nás na něco začne vyptávat, načež se zjeví štáb s kamerou, který s námi chce udělat rozhovor, jehož cílem je zjevně ukázat to, jak je místní policie zahraničním turistům nápomocná. Well…
Dýmka ve stylovém podniku
Rozhovor s policií
Dýmka ve stylovém podniku
Nákupy
Noční náměstí
Do odjezdu nočního autobusu nám zbývá ještě nějaký čas, proto míříme klasicky na večeři a sednout na dýmku a čaj. Silvestr se od nás chvíli odpojuje, takže se zbytkem skupiny mířím do nějaké čajovny. Při vstupu narážíme na nějaký problém, který nejsem se svou chabou perštinou schopen odhalit, myslím, že je plno (na první pohled to tak vypadá), takže jsme uvedeni do jiné, soukromé místnosti, která vypadá spíš jako kancelář pro personál – nevadí, že jo. Až po Silvestrově příchodu se daří problém identifikovat nepostřehl jsem velký nápis, že ženám je do podniku vstup zakázán. To je asi běžná věc, že ženy do podobných podniků nechodí, ale toto byl první, u kterého jsme se setkali s tím, že by to vysloveně podnik zakazoval. Nicméně jsme poseděli v kanceláři v soukromí v klidu a nikomu nakonec nevadili.
Na večerní dýmce
Pak už míříme na nádraží. Poprvé se nám daří sehnat obstojné nealko pivo, konkrétně evropská Bavaria. Je to první, co chuťově opravdu připomíná pivo. Prodavač to komentuje, že místní to nekupujou, protože to je moc hořké. Nejsem překvapen. Z prodavače táhne a za chvíli zpod pultu vytahuje víno a nabízí. Radši jdeme na bus, ten poslední den už to přežijeme a o problémy nestojíme. Postihy za alkohol v Íránu nejsou žádná sranda.
Do Teheránu opět přijíždíme brzo, takže z autobusového nádraží přímo pod památníkem Ázádí míříme do centra, kde docela rychle seženeme ubytování. Letíme až v noci, takže na celý den v Teheránu ještě máme program – televizní věž Milad a Golestánský palác. Bohužel já jsem zničený, dvě noci v autobuse mě vyřídily, jsem nachlazený z hor a podezírám, že jsem ještě něco chytl od jiného z účastníků. Už předchozí den v Esfahánu mi bylo blbě, takže se rozhoduju odpojit a zůstat na pokoji a místo programu se vyspat.
Večer až se zbytek vrací se přidávám na závěrečnou večeři – grilované kuře. Pak se ještě sám jdu trochu projít do ulic. Zhruba v jednu ráno odcházíme a miříme na letiště a přes Istanbul se vracíme do Vídně, kde se loučíme a rozprcháváme do všech koutů ČR…
Výlet do Íránu za to rozhodně stál. Na závěr ještě jedno video sestříhané z několika dní…
Pingback: Írán | zennie.cz