Na úterý 5. července máme naplánovaný výlet do Hakone, rekreačního střediska nedaleko hory Fuji, necelých 100 kilometrů jihozápadně od Tokya. Vyjíždíme z Asakusy v 8:30 ráno, metrem a vlakem do Shinjuku, odtud nám přímo do nádraží Hakone-Yuzawa jede expres Romance Car.
Strojvedoucí má svou kabinu ve druhém patře vlaku, takže se dá sednout dopředu přímo před sklo, tyto lístky jsou bohužel dlouho předem zamluveny.
Přestože počítáme spíše s tím, že Fuji neuvidíme, jedna taková vzácná příležitost se nám naskytuje už po cestě vlakem. Pohledy (především od jezer) na Fuji jsou velice známé, ale je velké štěstí se s něčím podobným setkat. Říká se, že je to stydlivá hora, není zvláštní ani to, že je všude okolo jasno, jen Fuji se skrývá v mracích. V létě je pravděpodobnost jejího spatření minimální, nejvyšší je naopak v zimě.
Pohled na Fuji z vlaku, v prostřední části fotky, jsou na ní vidět pásy sněhu.
Z nádraží Hakone-Yumoto pokračujeme hned horským vlakem do kopce, tam přestupujeme na zubačku a vzápětí na kabinovou lanovku pod horu Sounzan, do údolí Ōwakudani. Tam jsme zhruba v jednu odpoledne, na hodinu a půl si dáváme volno a čekáme, zda se objeví Fuji. Na jedné straně je jasno, na druhé (kde je Fuji) zataženo, ale fouká, takže šance je.
Zubačka
Výhledy z lanovky
Pohled do údolí, kde se těží síra (v malém měřítku, především na výrobu kosmetických přípravků).
Síra šla také cítit všude ve vzduchu.
Pohled do údolí
Nedaleko se prodávají "černá vejce", která jsou vařena v místním vulkanickém pramenu. Ve vodě, která obsahuje mimo jiné síru a železo, jsou uloženy asi hodinu, následkem čehož jejich skořápka úplně zčerná.
Černé vejce
V této lázni se vejce vaří.
A tady by měla být vidět Fuji...
Hora Sōunzan
Chlapík vyndává vejce z lázně.
Oběd - tempura udon <3
Tak přece se nakonec na chvíli ukázala :) Prý byl chvíli vidět i vrchol, bohužel v té době jsem byl na obědě.
Po rozchodu jsme další lanovkou sjeli k jezeru Ashinoko...
...které jsme překonali na lodi. Na lodi jsem zahlídl malou holčičku, co měla na přední straně nakreslenou nějakou pohádku, na zádech velký nápis "Karel Čapek". Zkoušel jsem na ni promluvit, ale ignorovala mě, holt ze mě evidentně měla strach, gaijin pawa- má i své negativní stránky :)
Zmrzlina s příchutí černého sezamu :) Měli spoustu zajímavých příchutí, např. soda, kukuřice, pudink, růže, tofu...
Protože jsme měli dost času, zašli jsme se podívat do bývalé celnice v samotném městečku Hakone. Fotka je ze strážné věže celnice, která je vidět dole. Svého času tudy vedla jediná rozumná cesta z Eda (dnešní Tokyo) do oblasti Kansai. Tato stanice byla nejbližší Edu, kontrolovalo se zde hlavně to, zda z Eda neutíkají ženy (proč?) a zda nejsou do Eda pašovány zbraně (aby se zamezilo riziku ozbrojeného povstání).
Pro případ náhlého deště se i v autobuse prodávají deštníky...
Po prohlídce celnice jsme se vydali autobusem zpátky do stanice Hakone-Yumoto vzdálené asi 15 kilometrů. V jejím blízkosti nás čekal vrchol dne – návštěva onsenu, tedy japonských přírodních horkých pramenů. A toto završení dne bylo opravdu skvělé, jen mě zamrzelo, že i mezi Japonci (které mám obecně rád, a ne jen tak slepě, ale na základě dobrých, ne-li skvělých zkušeností), resp. konkrétně mezi Japonkami se najdou i svině, co jsou schopny hrotit blbosti a dělat problémy člověku (přesněji cizinci, čili možná pro ně to “člověk” není) za to, že jej uvidí fotit v onsenu, což je sice zakázáno (to uznávám jako fakt), přestože tam není zrovna nikdo, komu by to vadilo (to už neuznávám, pokud jde dotyčnému jen o to, aby ostatním znepříjemňoval život). No nic, vzhledem k prostředí by mě napadlo mimo jiné i cosi o nějakých komplexech, ale rozvádět to nebudeme. Pak už následoval jen návrat do Asakusy v Tokyu na hotel, celý den hodnotím velice pozitivně, v Hakone jsem dříve nikdy nebyl, takže to byl pěkný zážitek a zároveň i relax po několika dnech v Tokyu a jako příprava na výšlap na Fuji, o tom zase příště :)
Šetříme energii - i některé turnikety jsou vypnuty.
...stejně tak i automaty.
"Ekokarta". Pokud člověk chce "šetřit přírodu", může si na hotelu odmítnout každodenní úklid pokoje. Za každý den pak dostane 500 yenů. V prvním hotelu, co jsem bydlel, mi to strhli z účtu, v druhém jsme za každý den dostávali takovouto kartu, kterou jsme jako 500yenovou slevu mohli využít v každém obchodě konbini (a na některých dalších místech).
Fotka z prvního vagonu přes sklo vlaku dopředu
Ahoj, moc si tvoje články užívám :). Hodíš sem další?
Ahoj, diky za komentar :) Samozrejme hodim, bohuzel jsem dost vytizeny :) Dalsi clanek mam rozepsany, v nasledujicich dnech se snad objevi. Kazdopadne za 5 dni se vracim domu, pak bude snad casu dost a pujde to rychle :)
Pingback: Japonsko | zennie.cz