Do Thajska se dostávám podruhé s partou kamarádů v červnu 2014. Výlet je krátký a plánovaný zcela na poslední chvíli, ale vyšel skvěle.

• Krabi – odpočinkový výlet na jih Thajska
• Ko Phi Phi – plavba po tropickém ráji
• Bangkok – toulání po městě a výlet na vodní trh Damnoen Saduak

Thajsko, Kambodža, Laos, Barma 2010

Cesta do jihovýchodní Asie je jednou z mých úplně prvních cest do Asie. Jelikož jsem v té době neměl tušení o tom, že v Asii budu za pár let jako doma, jsem se během své sólo cesty snažil stihnout co nejvíce a krátce navštívil čtyři země.

Thajsko:

• připravuje se

Kambodža:

• připravuje se

Laos:

• připravuje se

Barma:

• připravuje se

Do Bangkoku přilétáme po deváté večerní. Z letiště bereme taxíka na Silom, kde máme tři noci v hostelu. Bydlel jsem na stejném hostelu před čtyřmi lety, a okolí mi vyhovovalo mnohem víc než populární Khao San plná turistů, takže se nebylo třeba dlouho rozmýšlet. Večer se jdeme krátce projít na nedaleký Patpong, kde mi přijde vtipné, s jakou vervou dneska slečny shánějí klienty. Je totiž vyhlášeno stanné právo a zákaz vycházení po půlnoci, do které zbývá pár desítek minut.

Ráno vyrážíme do města. Já už v Bangkoku pár nocí strávil, tak výpravu vedu víceméně po paměti. Vyrážíme “klasickým” okruhem skytrainem k řece, lodí do Banglamphu, přes Khao San ke Královskému paláci, Wat Pho, tuktukem do čínské čtvrti a pak z Hualamphongu metrem zpět. Tato místa asi navštívil každý, kdo byl v Thajsku, tak se nebudu podrobněji rozepisovat.

Následující den máme naplánovaný výlet na vodní trh Damnoen Saduak nedaleko od Bangkoku. Opět se nám nechtělo vůbec nic řešit, takže jsme koupili půldenní výlet na hostelu za 650 bahtů, ráno nás vyzvedává dodávka a jedeme. Na trhu jsem sám nebyl, chtěl jsem právě před těmi čtyřmi lety, ale nakonec jsme místo toho jeli do Ayutthaya (což zpětně hodnotím jako mnohem lepší volbu).

Přijíždíme, přestupujeme do loďky a když podjíždíme velkou bránu “Welcome to the floating market”, začínám tušit, že je něco špatně. S tím, že je to tady turistické, jsem sice počítal, ale přece jen to tady vypadalo ještě o hodně jinak, než jsem čekal.

A pak už to začíná. Podraz č. 1, loďka nás vysadí na okraji trhu, kde si můžeme zaplatit extra výlet po samotném trhu, což stojí asi dalších 150 bahtů. To není moc, ale když si člověk zaplatí výlet na plovoucí trh, čekal by, že se dostane na plovoucí trh, a ne jen na břeh (kde je jen milion předražených stánků). Takže nakonec dva z nás podléhají a onu projížďku kupují, když už tu jsme (a náš “průvodce” se nesnaží následnou provizi přijímat nějak diskrétně). No, ne že by na vodě bylo něco jiného, než další milion předražených stánků. Každou chvíli si naši loďku hákem na dřevěné tyči přitáhne jiný prodavač klobouků nebo podobných cetek, o které nemáme zájem. Kupujeme nějaké jídlo, docela dobré závitky, ne moc dobré smažené banány a pak jackfruit, který podezírám jako příčinu toho, že je mi ještě tři dny poté špatně. Trh je docela fotogenický, to jo, ale celá ta umělost a převaha bělochů nad místními mě tady docela solidně vytáčí.

Podraz č. 2, sraz je velice brzo, takže není čas si to tady projít více. Jedeme někam dál. Kam, netuším, to nám na hostelu neřekli. Zjišťuju, že do nějaké sloní rezervace. Tam je nám vnucován výlet na slonovi, který stojí víc než celý výlet z Bangkoku. Nemáme zájem, jdeme se podívat na slůně, co předvádí srandovní tanec s kovovou obručí na chobotu, zatímco hraje na foukací harmoniku (ano, ten slon). Vtipné. Hned poté samozřejmě následuje nepříjemné vyžadování “tips”. Hm.

O projížďku na slonech nikdo zájem nemá, takže se vracíme a jedeme kamsi dál. Tentokrát nějaká tygří zoo, alias podraz č. 3. Možnost nakrmit si tady tygra za 800 nebo dokonce 1 200 bahtů. Jedna skupinka má zájem, takže ostatní musí čekat asi půl hodiny venku, kde není vidět vůbec nic. Pak už se přesouváme dál do nějaké velké dílny s dřevěnými rytinami. Tam se loučíme, prý asi za 40 minut odjíždí naše (jiné) auto, takže do té doby máme volno, je tady občerstvení, rytiny jsou pěkné a nikdo nás do ničeho nenutí, takže je to příjemnější než čekání před tygří zoo.

Výlet tedy nakonec hodnotím jako jeden velký podraz, po organizovaném výletu na Phi Phi, který proběhl nad očekávání dobře, jsem čekal něco podobného, ale naopak je to velká past velice srovnatelná se scamy, před kterými hostel pomocí plakátů varuje, takže mě udivuje, že vůbec něco takového prodávají. Doporučuju se vyhnout. A vůbec, plovoucích trhů je v okolí Bangkoku více, takže když, tak na nějaký neturistický, ne na Damnoen Saduak.

Večer se ještě procházíme po Bangkoku. Procházky po Patpongu už nás tak nebaví, jedeme obhlédnout Nana Plazu, místo, které se chlubí titulem “World’s largest adult playground”, ehm. Tři rozsáhlá patra plná go-go barů, holek, ladyboyů a hotelů. Rozhodně zajímavé místo :) Po chvíli procházení po okolí, kde to žije, sedáme na maracujové mojito. Spojuju se se svou thajskou kamarádkou, která by měla dojet, bohužel se nám kvůli problémům s špatně fungující zahraniční simkou nakonec nepodaří najít a kvůli zákazu vycházení musíme později celou akci zrušit a vrátit se. Bereme tuktuk, ve kterém ztrácím svůj mobil (který jsem naštěstí stejně chtěl vyměnit).

Ráno chytáme taxíka na letiště a vracíme se zpátky do ČR… Výlet byl krátký, ale intenzivní :)

Na dnešek jsme naplánovali výlet na jedno z nejznámějších míst v Thajsku, ne-li v celé Asii – souostroví Phi Phi. Váhali jsme, jestli včera nebo dneska, ale předpověď vycházela líp, takže jsme to nechali až na den před odletem, přestože máme trochu starosti, aby nedošlo ke komplikaci a neodletělo nám letadlo do Bangkoku.

Na Phi Phi jezdí regulérní trajekty, se kterými asi vyjde doprava levněji, ale rozhodně se nám nechce plánovat a složitě něco řešit, když jsme na párdenní flákací dovolené, takže bereme celý výlet od agentury. Cena je všude stejná, tak bereme od hostelu. Koneckonců 1000 bahtů za celodenní výlet mi přijde i docela málo, možná proto, že není sezóna.

V 8 nás vyzvedává odvoz, nabíráme ještě další lidi u hotelů a míříme do přístavu. Máme štěstí. Od té doby, co jsme přiletěli, je neustále zataženo, ale dnes je nádherně jasno a modro, takže výlet vypadá opravdu slibně, i když předpověď hlásila asi 50% šanci srážek.

Asi po 40 minutách dorážíme k prvnímu ostrovu – Ko Phi Phi Le. Na něm je nejslavnější místo souostroví – Maya Bay, zátoka, kterou proslavil film Pláž. Vystupujeme tam a máme velké štěstí, že je to posledních pár minut před tím, než se tam nahrne spousta dalších lodí. Zátoka je v době našeho příjezdu prázdná, po krátké procházce po ostrově se vracíme a na pláži jsou stovky lidí. Děsivý rozdíl.

Pak krátce objíždíme okolní ostrovy, než zakotvíme na hlavním Phi Phi Don.

Na Ko Phi Phi Don máme v ceně výletu bufetový oběd, není špatný. Pak vyrážíme na otevřené moře šnorchlovat.

Poslední zastávku máme na ostrově Ko Mai Phai (neboli Bamboo Island). Relax, nic víc. Krásné moře.

Vracíme se do přístavu, do Ao Nangu, kde stíháme ještě svačinu, a míříme na letiště, vracíme se do Bangkoku.

Závěr: od Phi Phi jsem čekal milion turistů, předraženost a to, že to ani možná nebude tak pěkné. Ve všech bodech jsem se mýlil, turistů bylo docela málo (v sezóně to ale bude horší), cena byla na organizovaný výlet velice přijatelná a moře nebylo o nic méně krásné než u jiných míst, kde mě fascinovalo, tedy Miyako v Japonsku nebo Tivua na Fiji. S klidným svědomím můžu doporučit.

Sedím v práci v Brně, píše mi kamarád, jestli prý nechci zaletět na pár dní do Bangkoku. Kdy? Prý v pátek. Chvíli přemýšlím, cena příznivá, v práci to nějak zvládnu, horší to bude se zkouškama, ale odpočinout na pár dní by se hodilo, tak bereme. Nakonec jsme tři, letíme na pět nocí. O pár hodin později sedíme u piva, přemýšlíme, kam zajet v Thajsku (nebo okolí). Napadá mě navštívit po letech své známé v Laosu, ale letenky jsou drahé a je to zbytečná komplikace, tak vyrazíme na pár dní někam k moři. Mít víc času, asi bych mířil někam do odlehlejších částí, kde není tolik turistů, ale takto míříme tam, kam se dostaneme nejsnáze a nejlevněji, nakonec volba padá na Krabi. Teď volám naopak do Prahy já, jestli mám letenky koupit, schváleno, kupujeme, rovnou k tomu bookujeme hostel v Ao Nangu a později v Bangkoku.

O pár dní později se scházíme všichni v Praze na letišti, snídaně v Subwayi, předodletový sekt na obvyklém místě nahoře před T2 a odlétáme. Na přestupním letišti v duty free nakupujeme něco na klidný spánek v letadle, což pomáhá, protože usínáme kdesi v místech, kde o měsíc později mizí malajský Boeing, a probouzíme se nad Barmou akorát na snídani. Na letišti v Bangkoku máme zhruba čtyři hodiny na přestup na vnitrostátní let, jdeme se rovnou odbavit a čekat na gate, kde Bangkok Airways poskytují zdarma občerstvení po prokázání se jejich boarding passem. Proč ne. Na letišti v Krabi bereme taxi do hostelu v Ao Nangu. Skoro nikdo tu není, což je příjemné. Jsme tu totiž totálně mimo sezónu. Je šílené horko a vlhko, ale zároveň dost zataženo a někdy to vypadá, že bude pršet. Je už večer, takže se akorát procházíme po Ao Nangu, po pláži, později zajdeme na večeři a plánujeme další dny.

Další den půjčujeme skútry a vyrážíme do okolí. Všude okolo pěkná krajina, skály. Zvyknout si na místní dopravu trochu trvá, ale po chvíli se vypořádáme i s rušnou čtyřproudovkou (že bychom se při tom cítili kdovíjak bezpečně, se říct nedá). Jedeme k chrámu Wat Tham Sua, “tygří chrám”. Žádní tygři tam nejsou, ale opic je víc než dost. Po cestě ještě zastavujeme na oběd.

Čím je však chrám proslavený, je skála, na kterou vede více než 1 200 schodů. Výstup má prý být dost náročný, ale za výhled to stojí. Tak jdeme na to. Schody jsou většinou velice strmé, tak je to, hlavně vzhledem k šílenému horku a vlhku, opravdu záhul. Zhruba za 45 minut jsme nahoře, totálně propocení. Vítá nás kohoutek s pitnou vodou a nápis Free WiFi. Ano, na skále, kde široko daleko nic není. A opravdu funguje. Na výhled bohužel nemáme úplně ideální počasí, je zataženo a viditelnost dost špatná.

Jsou čtyři odpoledne, tak už toho moc nestihneme, rozhodujeme se ještě vyrazit k vodopádu Huay Toh. To je trochu složitější, pořádnou mapu nemáme a silniční značení je nic moc, tak to trvá, ale nakonec najdeme. Akorát se vstup do parku za chvíli zavírá, takže máme štěstí, platíme drobné vstupné a míříme na pěší procházku k vodopádu, kde dáváme velice příjemnou koupel.

Vracíme se zpátky, bereme to přes město Krabi. Tam nic moc zajímavého není, uvažujeme, že se tam zastavíme na večeři, ale nakonec se tam jen krátce projdeme a míříme do Ao Nangu. Trochu bloudíme a dojíždíme na výpary, dlouho váháme, jestli tankovat, protože vracíme s prázdnou nádrží, ale nakonec to tak tak dojedeme.