Qeshm – solná jeskyně, mangrovy a ropné vrty v Perském zálivu

18. – 19. březen 2014

Do Bandar Abbásu opět přijíždíme ráno. Tentokrát to není naše cílová destinace. Sháníme odvoz do přístavu a tam rovnou nasedáme na trajekt na ostrov Qeshm. Cesta po Perském zálivu trvá asi hodinu a půl. Skoro celou ji prospím, což je škoda, protože jak se dozvídám od ostatních, výhled na moře plné tankerů byl dost zajímavý.

Omlouvám se za nekonzistenci v transkripci, ta česká (Kešm) mi tady nějak unikla a zpětně článek přepisovat nebudu.

Nasedáme.

Na ostrově připlouváme do stejnojmenného městečka. Oproti vnitrozemí Íránu vidíme několik změn. Na jihu se nosí mnohem pestrobarevnější oblečení (o kus více je to vidět následující den v Bandar Abbásu), ženy, které chodí konzervativněji oblečené (tj. v čádoru), nosí barevné masky přes obličej – opět prý místní záležitost. Ostrov Qeshm je bezcelní zónou a místní auta mají úplně jiné registrační značky. A místní jsou prý na svou qeshmskou identitu hrdí. Taky je tady podstatně více Arabů než kdekoli jinde v Íránu – a jdou vidět.

Procházíme trhem a snažíme se najít něco k jídlu, končíme na grilovaném kuřeti.

Trhy

Trhy

Vracíme se k přístavu, mezitím jde Silvestr sehnat nějaký odvoz, abychom se dostali na zajímavější místa ostrova. Za chvíli na nás mává z přijíždějící korby Toyoty Hilux, kterých je tu hromada. Vlastně na ostrově skoro žádná jiná auta nejezdí. Když se informujeme proč, náš řidič se rozpovídává o tom, že je to nejlepší auto pro pašování věcí. Což je tady velký business, pašuje se sem leccos z Dubaje – je to kousek. Sám náš řidič o tom má co vyprávět, jako učitel náboženství se mu nikdy neživilo nejlíp, takže už pár zajímavých zakázek dostal, bohužel ho jednou chytila policie, což skončilo nemilou pokutou okolo 200 000 Kč. Zjevně i proto, když jedeme po dálnici, z ní v jeden okamžik sjíždí a objíždí onen úsek přes vesnice. Tolik lidí na korbě Hiluxu by se asi policii nelíbilo… a kde parkuje policie, to už asi dávno ví. Cesta do vesnice Láft, kam míříme, trvá něco přes hodinu, během které se na korbě balíme do spacáků, protože proud vzduchu především na dálnici přestává brzo být příjemný.

Nastupujem.

Cesta do Láftu

Cesta do Láftu

Cesta do Láftu

Šestičlenná rodinka na motorce – to je zatím můj zporozovaný rekord…

Přijíždíme do Láftu. Jedna z místních zajímavostí jsou bohaté mangrovové porosty. Pro mě to nic nového není, ale pro většinu skupiny jo, takže jedeme na docela fajn projížďku lodí.

Láft

Láft

Láft

Plavba

Plavba

Plavba

Plavba

Procházíme se po Láftu. Je tady zřícenina portugalské pevnosti. A spoustu krásných větrných věží. A všechny ulice, kromě udržované hlavní, jsou plné odpadků.

Láft

Láft

Láft

Láft

Láft

Vydáváme se dál podél pobřeží. Prý tu v blátě žije nějaký endemický živočich. Holky se zoologickým vzděláním identifikují, že se jedná o nějaký druh lezce.

Lezec

Lezec

Vracíme se do vesnice. Nakupujeme. Prý se tady dají sehnat dobré a levné ryby v restauraci, bohužel nejbližší restaurace je prý asi 5 km daleko. Nakonec se přece jen něco najde, nějaká rodinka nás bere domů a usazuje na koberec. Na rybu čekáme pěkně dlouho. Ve výsledku dostaneme nepříliš dobrou rybu s rýží zabalenou v krabičce, zjevně dovezenou odněkud z restaurace, rozhodně ne čerstvou tady udělanou. Zklamání.

Oběd

No nic. Voláme řidičovi a necháváme se odvézt k solné jeskyni, která je o dalších 60 kilometrů dál. Po cestě míjíme několik ropných vrtů. A krásnou vyprahlou krajinu.

Po cestě

Po cestě

Po cestě

Po cestě

Po nějaké době silnice končí a mění se v nepříliš pěknou nezpevněnou cestu, takže občas musíme seskočit a řidič projíždí sám opatrně pomalu. K tomu se dramaticky mění krajina a začíná se stmívat.

Po cestě

Po cestě

Po cestě

Po cestě

Řidič nás vysazuje asi 500 metrů od jeskyně. Chceme se loučit, což mu úplně radost nedělá, když z téhle divočiny pojede bez zakázky. Nakonec se necháváme ukecat, že na nás počká a pak nás odveze někam blíž civilizaci. Přece jen je to tady dost odlehlé a kdo ví, jak bychom se odsud zítra dostávali. Bereme baterky a vydáváme se do solné jeskyně. Řidič tvrdí, že tam “není moc zima”, což zní dost nejistě, tak raději bereme bundy. Je tam tak 50 stupňů.

Solná jeskyně

Solná jeskyně

Solná jeskyně

Solná jeskyně

Solná jeskyně

Solná jeskyně

Řidič nás nabírá a pokračujeme dál po obvodu ostrova, cesta se brzy točí a vrací do civilizace (poté, co objedeme pár kráterů, kdy prostě chybí kus “cesty”). V první vesnici zajede k domku a říká, že jde pro nějaké klíče, moc nám není jasné, co s námi bude. Pak jedeme dalších 15 kilometrů na nějakou samotu, kde nám vysvětluje, že odsud pochází, ale jelikož jim tam vláda odmítla zavést kanalizaci a elektriku, přestěhovali se do vesnice. Tudíž je tady prázdný dům (přesněji řečeno rozpadající se hliněno-kamenné obvodové zdi) u moře, kde si můžeme odpočinout. Což je super, rozbalujeme spacáky, vaříme a jdem spát pod širákem.

Dojeli jsme – co s námi bude?

Ráno vstáváme a jdem se vykoupat do moře – hodí se. Připravujeme snídani a pak pro nás přijíždí řidič, který už nás veze jen zpátky do přístavu. Vracíme se do Bandar Abbásu.

Ráno

Ráno

Starý dům našeho řidiče

Menší, nepoužívaný vrt

Tankery v Perském zálivu

Tankery v Perském zálivu