15. březen 2014
Stejně jako v mnoha dalších zemích se i v Íránu mluví o hlavním městě jako totálně nezajímavém a nereprezentativním městě, ze kterého se vyplatí co nejdříve vypadnout. To obecně na svých cestách dělám nerad, ale i tady to tak dopadne, takže hned po čajovně zmíněné na konci posledního příspěvku míříme pro krosny a pak se přesouváme na autobusové nádraží, kde kupujeme lístky do města Ná’ín. Přijedeme s časovou rezervou a autobus má zpoždění, takže se ještě vydáváme hledat něco k večeři a vzhledem k horku k tomu “pivo”. V uvozovkách proto, že v Íránu není možné legálně sehnat žádný alkohol. A nealkoholické “pivo” se sice prodává, ale zaprvé je to drahé a zadruhé nám trvá asi deset dní, než najdeme takové, které chuťově aspoň trochu připomíná pivo a ne limonádu. A zatřetí je to skoro vždycky teplé.
Do 450 km vzdáleného Ná’ínu přijíždíme okolo půl šesté ráno. Jsme sice relativně vyspaní, protože někteří nás spaní na sedačce vzdali a roztáhli si spacák do uličky autobusu (z hlediska bezpečnosti nic moc, ale co už), přesto se po příjezdu rozhodujeme jít ještě na chvíli prospat. Je totiž ještě šero a těžko bychom odsud sháněli nějaký odvoz dál takto brzo. Nedaleko nacházíme park a na dvě hodinky rozbalujeme spacáky.
Ranní pospání v Ná’ínu.
Rozcvička
Naším dnešním cílem je vesnice Mesr v největší íránské poušti Dašt-e Kavír. Nejdřív musíme dojet do městečka Chúr, které je na hlavní cestě. Odtud do Mesru vede už jen pouštní odbočka a tam cesta končí.
Abychom se dostali na kraj města, kde můžeme shánět další dopravu, domlouvá Silvestr dva taxíky. Jedu ve druhém, který se na cestě opozdí, což bohužel způsobí, že nám ujede kamion, který Silvestr stopl a svezl by nás všechny, ale bohužel nemá čas čekat, než se druhé auto vymotá ve městě. Pak neúspěšně stopujeme asi hodinu, než se Silvestr nechá ukecat a nechává zaplatit odvoz od místních. Nakonec nás vezou až do 275 kilometrů vzdáleného Mesru.
Nakládáme…
Dlouhé čekání na odvoz
Cesta pouštní krajinou do Mesru
Cesta pouštní krajinou do Mesru
Cesta pouštní krajinou do Mesru
Cesta pouštní krajinou do Mesru
Cesta pouštní krajinou do Mesru
Řidič je vybaven čajem, který nám nabízí a za jízdy rozlívá. Ne na dlouhé rovné asfaltce, ale až po sjetí na hrbolatou pouštní cestu.
Blížíme se do Mesru.
Blížíme se do Mesru.
Dojeli jsme, cesta končí.
V Mesru se vydáváme rovnou pěšky do krásných dun, kde trávíme zbytek odpoledne. Musím říct, že z pouštních míst, která jsem navštívil (v Maroku, v Číně, na Fiji) jsou tady duny asi nejkrásnější, takže návštěvu můžu jedině doporučit.
Poušť u Mesru
Poušť u Mesru
Poušť u Mesru
Poušť u Mesru
Poušť u Mesru
Poušť u Mesru
Poušť u Mesru
Poušť u Mesru
Poušť u Mesru
Poušť u Mesru
Poušť u Mesru
Poušť u Mesru
Poušť u Mesru
Na okraji dun je malý hotýlek, kde se zastavujeme na radu ohledně místa na kempování a hlavně dopravy do města. Zvou nás na čaj, takže sedáme a na chvíli se zdržujeme. Dozvídáme se nepříliš pozitivní zprávy. Odsud se dá dostat jedině objednaným taxíkem, ale kdybychom šli do vedlejší vesnice, tak z té zítra někdy mezi šestou a sedmou možná pojede školní autobus a když bude mít volno, možná nás vezme. Hm. Zdá se to jako jediná možnost. Jelikož jede tak brzo, tak se nakonec rozhodujeme, že do sousední vesnice dojdeme ještě dnes a přespíme tam. Druhá nepříjemná zpráva je, že jsme čekali, že budeme v noci koukat na hvězdy a… prý je možné, že bude pršet. Ano, tady v poušti.
Občerstvení v Mesru
Občerstvení v Mesru
Přesun do vedlejší vesnice
Dorazili jsme.
Nakupujeme a vydáváme se za vesnici rozbalit stany. V noci opravdu déšť přijde a prší půlku noci. Jeden ze stanů to dost odnesl, protože do něj zatékalo. V poušti. Štěstí…
Večerní nákupy
Večer
Pingback: Írán | zennie.cz