Jako první napíšu, že se omlouvám za nedodělaný web. Zprovoznil jsem ho asi týden před odletem, s tím, že někdy dodělám design a funkčnost, ale už jsem se k tomu nedostal, takže to zůstane v takto nedodělané podobě do té doby, než na to budu mít čas (což minimálně pár týdnů asi bude trvat).
Takže dneska (30. 6.) ráno místního času jsem dorazil do Tokya.
Letadlo plné Japonců. Jako fakt, neviděl jsem v celém letadle jediného Evropana. Není tedy divu, že imigrační formuláře v letadle neroznášeli vůbec a celní prohlášení jen v japonštině :) O japonské aerolinky se samozřejmě nejednalo. Taky můj první let Airbusem A380, na který jsem byl nějakou dobu zvědavý. Celkově musím říct, že až na nic moc IFE v letadle Lufthansa nezklamala.
Když v letadle při přistání hlásili, že je 28 stupňů, tak jsem si říkal, že to je fajn, tak akorát. To by docela bylo akorát, kdyby tu nebyla ta specifická brutální vlhkost, na kterou jsem zapomněl a která mě praštila přes nos hned po výstupu z letadla do tunelu na letiště. Človeku připadá, že je o hodně větší horko (no a tohle bylo v 7 ráno, takže přes den ještě mnohem větší horko bylo), strašně se potí (aspoň v mém případě) a strašně blbě se dýchá.
Přivítání v Japonsku
Po výstupu z letadla mě čeká opět pár formulářů, letiště je kupodivu prázdné, takže v místech, kde se formuláře vyplňují, vždycky stojí někdo, kdo radí. Když na ně promluvím japonsky, nikdy si nikdo neodpustí srandovní frázi 日本語が上手ですね！, tu už jsem hodně dlouho neslyšel (a už vůbec ne tolikrát za den). Možná bych si na ni měl vymyslet nějakou vtipnou odpověď. Ale lidi se nudí, takže se zakecávají, dokonce i mladá slečna na imigračním (když za mnou nikdo nestál) přihodila pár zvědavých dotazů, které určitě nebyly součástí imigračního pohovoru. Stejně tak i celník, který s překvapením, že jsem do celního prohlášení nenapsal žádné cigarety ani alkohol, se hned jal zkontrolovat můj batoh.
Po vstupu do Japonska jsem zvolil možnost dopravy do města vlakem společnosti Keisei. Konkrétně jejím lokálním spojem, který cizinci evidentně moc nevyužívají, je to nejlevnější (a jedna z nejpomalejších) možností, jak se dostat z letiště Narita do města, přesněji do čtvrti Ueno. Stojí 1000 yenů (oproti cca 3300 yenům za Narita Express, který jezdí do stanic Tokyo/Shinagawa/Shibuya/Shinjuku). Po půlhodině dostáváme hlášení o zpoždění (z důvodu, kterému jsem neporozuměl), takže stojíme asi 20 minut. Cítím se, jako bych to přinesl z ČR. Po cestě vidím několik holek, které se ve stoje asi 15 minut líčí (je brzo ráno a spoustu lidí tímto vlakem směřuje z předměstí do centra). Ono to tady není nic zvláštního, ale hned mi to připomnělo, jak jsme se o tomhle zvyku Japonek bavili nedávno ve škole, tak je sranda se s tím setkat hned několikrát v rámci první cesty vlakem (ostatně, v dalších dnech se s tím setkávám běžně i v dálkových autobusech, v metru i na nástupištích). Asi po hodině a půl celkové cesty dojíždíme na nádraží Ueno.
Lokální spoj z letiště
Z Uena jedu dvě stanice linkou metra Ginza do stanice Tawaramachi, v jejíž blízkosti mám rezervované ubytování. To má být 12 minut pěšky, bohužel v brutálním horku, s krosnou a batohem a ještě když jsem unavený to trvá dvojnásobek. Bylo něco po jedenácté hodině, věděl jsem, že mě asi neubytují (ale vyplatí se to aspoň zkusit), ale rovnou se všechno vyřídilo a jak jsem doufal, nechali mě odložit si tam krosnu. Ale check-in prý až od 4 odpoledne :/ Takže se vydávám zpět směrem k metru, kde jsem viděl hromadu stánků s jídlem, které mě pěkně lákaly už když jsem kolem nich šel prve, ale nechtěl jsem tam lézt zpocený se zavazadly. I když jsem prve vybíral, do kterého bych to zašel, tak bez přemýšlení vcházím do první ramen restaurace, hnán šileným hledam, žízní a hlavně chutí na japonské jídlo. Volím miso ramen, jako bonus za to, že jsem přišel v době obědu, dostávám vařenou gyouzu a rýži. K tomu pivo, to v Japonsku (kvůli jeho brutální ceně) pít neplánuju, ale měl jsem na něj takovou chuť a pocit, že se potřebuju trochu odměnit za zvládnutou cestu, že jsem si ho dopřál. 1220 JPY, ale ramen byl super.
Novou dominantou čtvrti Asakusa se stává televizní věž Tokyo Sky Tree, která má mít (dokončena má být počátkem roku 2012) 634 metrů, téměř dvojnásobek současné věže pro tento účel, Tokyo Tower (333 m). Trochu zvláštní je, že se nachází právě v Asakuse, což je stará čtvrť se spoustou tradičních staveb.
Miso ramen
Zbytek “dne” trávím procházkou do Parku Ueno, který je asi 2 km od mého hotelu a nikdy jsem v něm nebyl. Ten projdu, pak asi hodinu sedím a procházím průvodce a další věci, nic se mi nechce, jen spát. Zbývají dvě hodiny do check-inu, tak se hodně pomalu vracím, začíná pršet, do hotelu vlezu ve 3 s tím, že kdyžtak hodinku počkám na recepci (a třeba mě pustí i na net), ale překvapili, vítají mě s klíčem v ruce, ちょっと早いですけど, ale pokoj je prý připravený. Spát jdu už v 6 večer a budík dávam na čtvrtou ranní :)
Uličky po cestě z Asakusy do parku Ueno
Tohle pro mě sice nic nového není, ale přesto mě to pořád fascinuje :) Ne že by v Japonsku neexistovaly dálniční obchvaty, ale často dálnice procházejí přímo městem, na sloupech, někdy dokonce i ve více úrovních nad sebou. Konkrétně v Tokyu jsou dálnice použitelné i pro cestu z jedné čtvrti do druhé, kvůli vzdálenostem (a tomu, že dojet po semaforech by trvalo věčnost), nedaleko byla cedule, že do čtvrti Shibuya je to přes 20 km.
Nadchod blízko nádraží Ueno. Okamžiky, kdy by neprojížděl aspoň jeden vlak, byly vzácné.
Uprostřed chodníků je pás pro lidi, kteří mají problém se zrakem. Zajímavostí je, že zrakový/jiný handicap se v japonštině řekne doslova "nesvobodné oči" respektive "nesvobodné tělo".
Národní muzeum vědy
Japonský doktor, který se zásadně podílel na výzkumě léčby syfilisu a později žluté horečky (na kterou nakonec sám umřel)
Pro japanisty: nemám rád míchání abeced :) Tady u tohoto plakátu jsem stál asi 10 sekund, než mi došlo, co je to 見テイナイ
Stále v parku Ueno. Opět jazykový koutek: nádherný příklad nepravidelného čtení znaků. Jezero se jmenuje 不忍. Čte se to shinobazu :)
Začíná zase moje obvyklé ochutnávání všeho možného, od té doby, co jsem v Japonsku byl naposled, je tu evidentně zase pár nových drinků :) Tohle je asi něco na styl Pocari Sweatu, chutná i vypadá to podobně a asi to má mít i podobný účinek.
Most Panda ;)
Křižovatka dvou velkých ulic a současně nájezd na dálnici
Ichou je japonský název pro strom gingko biloba. Kdo chodil na vybrané kapitoly z japonského jazyka, ví, proč mě to na ulici praštilo do očí :)
Toyoko Inn je síť levnějších hotelů po celém Japonsku, trávím v něm teď dvě noci.
Poté, co jsem si po třech letech dal pořádný Calpis (ta ředěná varianta, co chutná jako voda, co ji mají v Koishi, se fakt nepočítá) a nezměnil jsem svůj názor na to, že to je fakt nejlepší drink :) A pořádná zásoba chlazeného čaje je na jakýkoli pohyb venku v takovémto horku opravdu nutností.
Můj pokojík
A tohle mi samozřejmě taky už chybělo :D
Výhled z balkonu
Tokyo Sky Tree podruhé
A nakonec pár věcí, co mě zaujalo:
Následkem březnového zemětřesení v Tohoku se šetří energie. O tom vím z netu apod., ale myslel jsem, že se to dotýká pouze omezených spojů apod. Což evidentně není zdaleka pravda: se slovem 節電 (šetření energie) se setkávám poprvé v hlášení ve vlaku z letiště, kde hlásí, že jsou kvůli němu vypnutá světla (ani jsem si toho nevšiml). A toto není zdaleka všechno.
Automat na nápoje: "Prodáváme i přes šetření energie! Protože se tento automat zapojuje do šetření energie, je vypnuto podsvícení a v určitých časech také chlazení, prodej ale funguje. Prosíme o pochopení."
Jen tak mimochodem, poznámka z druhého dne. Vzhledem k tomu, že západní Japonsko používá jinou frekvenci střídavého proudu v elektrické síti než východní Japonsko, západní Japonsko (téměř) nešetří, protože by to (téměř) ničemu nepomohlo. Takže jakmile jsem vyjel 250 km na západ od Tokya, automaty vesele blikaly.
Nápis, že probíhá šetření energie, je také na spoustu obchodech apod. (toto je škola).
Omezení osvětlení v hale na nádraží
Vypnutý sušák na ruce na veřejných WC
Při tom šetření jsem si vzpomněl na jihovýchodní Asii, kde je v hotelech běžně psáno, že prosí klienty, aby vypínali klimatizaci, pokud jdou na delší dobu pryč z pokoje (tam je to čistě z důvodu úspory). V Japonsku, alespoň v mém hotelu, zatím takové výzvy nejsou a nevím, jestli to lidi vypínají běžně, ale pokud ne a začli by, uspořené energie by bylo mnohem víc než pří vypnutí sušáků rukou na WC.
Filmový režisér Mitani Koki je šetření energie také nakloněn.
Taky mám nějaký pocit, že je v Japonsku strašně moc zákazů. Některé teda dávají smysl, u jiných mám problém ho najít. Nevím, jestli jsem si tohoto v Japonsku posledně nevšiml a od té doby se mé myšlení změnilo k liberálnějšímu (to asi ne) nebo jsem na to prostě zapomněl (asi nejspíš) anebo to tu tehdy nebylo (a tomu nevěřím ;) ).
Zákaz močení (ve stoje) :) (ok, tohle je zrovna jeden z těch, co docela chápu ;) )
Mimo jiné jsem se dozvěděl, že do Japonska je zakázán dovoz "obscénních časopisů" a "obscénních" DVD. Ne že by se mě to týkalo, ale trochu mě to překvapilo, koneckonců si nevybavuju, že bych někdy viděl sedmipatrový obchod jenom s pornem někde jinde než v Japonsku :)
Nejčastějším zákazem úplně je zákaz parkování kol, na ten se dá narazit na ulicích všude. Píšou, že zaparkovaná kola jsou všem na obtíž a v případě potřeby budou odstraněna. Mimochodem, nejen ta velká cedule vlevo, ale i ta vpravo od kola, se kterou si zrovna pohrává vítr, oznamuje tento zákaz :)
"Kvůli ochraně rostlin si sem prosím nesedejte." No vyfotil jsem to i s těmi všemi rostlinami, co tam byly, ať je vidět, jak moc jsou tím sedáním na zídku ohroženy :)
Zákaz kouření za chůze. Ten jsem nepochopil, jeho smysl došel mi až později.
Další zákaz kouření za chůze, v parku Ueno.
Cedule na mostu Panda přes nádraží Ueno:"Na mostě je zakázáno následující:
- vjezd na motorce či na kole
- jízda na kolečkových bruslích, skateboardu, házení si míčem
- rozdávání letáků a kapesníčků (reklamních)
- prodej zboží
- shromažďování, demonstrace, proslovy, sbírání podpisů, nabízení služeb (WTF?)
- vystoupení, hudební představení
Jako blbý most přes koleje, chápu, že nechtějí, aby tam někdo jezdil na motorce, ale některé věci jsou až moc wtf, pokud legislativa umožňuje, abych na chodníku rozdával reklamní kapesníčky, tak nechápu, proč bych to nemohl dělat na mostu.
Hned vedle další cedule:
V blízkosti:
- nekrmte zvířata (?)
- nejezte a nepijte
- nekuřte
- kromě výše zmíněného se vyvarujte i dalších aktivit, které by mohly obtěžovat ostatní lidi
Chápu, že z jídla je bordel, ale opět, jestli se může jíst normálně na chodníku, tak pak mě nenapadá, proč zrovna na tomhle mostě ne.
A samozřejmě taky nesmíte osahávat ženy v metru :)
Tady u téhle cedule jsem pochopil, proč je zakázáno kouřit za chůze - je z toho bordel v podobě popelu. Vzhledem k tomu, že v ČR je zvyk zahazovat celé vajgly, tak mě ani nenapadlo se zabývat takovými "drobnostmi" jako popel. Fakt je, že kouřit tady jen tak někoho na ulici neuvidíte, existují vyhrazené zóny i běžně na ulici. Tohle mi v ČR chybí, to, že když už se udělá vyhrazená zóna pro kuřáky, tak třeba zrovna ve vstupu do metra (Florenc, vstup od autobusového nádraží), to je fakt nad moje chápání.
Pingback: Japonsko |