14. srpen 2013
Dnes nás čeká asi nejdobrodružnější cesta do vyprahlého vnitrozemí k sopce Askja, ale ještě předtím zajíždíme do městečka Seyðisfjörður na konci stejnojmenného fjordu. Přestože je Seyðisfjörður městečko o ani ne 700 obyvatelích, je velice významné, protože do zdejšího přístavu přijíždějí trajekty z kontinentální Evropy a Faerských ostrovů, takže každý čtvrtek to tady ožívá. Tento trajekt je prakticky jediným způsobem, jak se na Island dostat autem, a ostatně aut z kontinentu jsme viděli dost, většinou švýcarských, německých a nizozemských, ale i jedno české.
Cesta do Seyðisfjörðuru
Cesta do Seyðisfjörðuru
Cesta do Seyðisfjörðuru
Cesta do Seyðisfjörðuru
Seyðisfjörður
Seyðisfjörður
Seyðisfjörður
Seyðisfjörður
Téměř v nejvzdálenějším bodě RR1 od Reykjavíku
Náhodný vodopád po cestě
Ze Seyðisfjörðuru jedeme do vnitrozemí. Návštěvu sopky Askja jsme neměli v původním plánu, vešla se tam proto, že jsme rušili výlet k útesům s papuchalky, a taky proto, že jsme slyšeli důrazné doporučení. A když už máme terénní auto, tak by byla škola se zase držet jen na asfaltových cestách, že jo. Takže sjíždíme z RR1 a míříme po divoké cestě do vnitrozemí. Od sjezdu z RR1 je to po Fkové cestě asi 100 km (trasa F905, F88 a F910). Cesta je nádherná, zpestřují nám ji výhledy na posvátnou horu Herðubreið, mohutnou ledovcovou řeku Jökulsá á Fjöllum a asi tři středně náročné brody.
Po cestě k Askja - toto ještě není silnice třídy F
Po cestě k Askja - toto ještě není silnice třídy F
Odbočka na F
Cesta k Askja
Cesta k Askja
Cesta k Askja
Křižovatka v pustině
Herðubreið v pozadí
Řeka Jökulsá á Fjöllum
Cesta k Askja
Cesta k Askja
Cesta k Askja
Důležité upozornění...
Když se člověk podívá na krajinu okolo, není divu, že tuto oblast NASA vybrala v 60. letech pro trénink účastniků mise Apollo, což dává pojmu “měsíční krajina” nový význam.
Na úpatí Askja je kemp a dvě chaty s ubytováním, větší je úplně plná kvůli nějakému zájezdu, v menší se naštěstí místo najde, což je pro nás oddech, protože na kamenité půdě by se stavěl stan a spalo opravdu špatně, nehledě na velice silný vítr a pravděpodobně velice nízkou teplotu v noci. Po ubytování vyrážíme do kráteru, k parkovišti, odkud se jde pěšky, je to ještě 8 km.
Cesta k Askja
Sopka Askja nebyla moc známá až do roku 1875, kdy popel vyvržený při erupci do širokého okolí otrávil velké množství půdy a dobytka, což způsobilo vznik migrační vlny do severní Ameriky a také vytvoření jezer Öskjuvatn a Víti. Podstatně větší jezero Öskjuvatn je dnes druhým nejhlubším jezerem na Islandu a při jeho průzkumu na lodi zmizeli v roce 1907 beze stopy dva němečtí vědci, jejichž těla nebyla nikdy nalezena. Jezero Víti (doslova “Peklo”) je podstatně menší a je bohaté na různé minerály (což přispívá k jeho kalné barvě). Jelikož je trvale teplé, je oblíbené na koupání, což teda nezkoušíme, protože vzhledem k tomu, že se z něj neustále uvolňuje oxid uhelnatý, nám to nepřijde jako dobrý nápad (a taky se nám dolů k němu nechce).
Cesta do kráteru
Askja
Víti
Víti
Askja s lidmi jakožto měřítkem mohutnosti
Víti
Víti
Öskjuvatn
Cesta zpět
Cesta zpět
Na chatku se vracíme okolo půl osmé. A opravujeme auto. Už před pár dny jsme postřehli, že plech, co kryje olejovou vanu, úplně nedrží a po dnešních 100 km po Fkové cestě se zdá, že už mu nechybí moc, aby odpadl úplně. A rozbít si vanu uprostřed této divočiny není úplně věc, po které bychom toužili, takže sháníme drát a drátujeme místa po vypadlých šroubech. Teď by to chtělo ještě vyřešit to, že auto při výjezdech do kopců solidně vaří, ale s tím bohužel nejsme nic moc schopni udělat…
Oprava v provizorních podmínkách