11. srpen 2013
Dnes nás čeká možná úplně nejnáročnější den naší cesty – 25km trek vedoucí ze Skógaru přes průsmyk Fimmvörðuháls mezi ledovci Eyjafjällajökull a Mýrdalsjökull do údolí Þórsmörk. Tam se dá navázat na trek Laugavegur až do Landmannalaugaru, jak jsem psal dříve. Náš dnešní trek také patří k jedním z nejpopulárnější na Islandu.
Vycházíme posíleni hotelovou snídaní (nečekali jsme, že bude i k noclehu v tělocvičně) okolo osmé hodiny. Autobus z Þórsmörku do civilizace odjíždí v osm večer a trek odhadujeme na nějakých deset hodin, takže máme dvě hodinky rezervu. Potěšující zpráva je, že i přes nestabilitu islandského počasí přesně sedí předpověď, podle které jsme plánovali itinerář ještě před odletem. Znamená to, že je dneska první den, kdy je opravdu pěkně. A po většinu dne to vydrží.
Trasa začíná u vodopádu Skógafoss, kde jsme včera končili. Hned za ním začíná stoupání. Vede nás Gabča, i když tuto cestu šla už několikrát, bere si na dopoledne volno a první čtvrtinu cesty jde s námi.
Skógafoss
Duha nad Skógafossem
První část treku je známá tím, že je tam spousta vodopádů.
Stoupání
Stoupání
Stoupání
Stoupání
Stoupání
Stoupání
Stoupání
Stoupání
Stoupání
K mostu přes řeku, který je jedním z orientačních bodů na naší cestě, docházíme okolo půl jedné. Tam dáváme odpočinek a rozhodujeme se, po které trase půjdeme dál – dělí se na dvě. Nakonec volíme tu náročnější, což ve výsledku vede k tomu, že se více zdržíme a bloudíme, protože není moc kvalitně značená. Krajina se tady dramaticky mění, stejně tak i počasí, zatáhlo se.
U mostu
Nejsme stále v nejvyšším bodě cesty, i když teď už trvale nestoupáme, spíš střídavě chodíme nahoru dolů. Začíná se pomalu objevovat první sníh a také se přibližuje ledovec.
Sníh pod vrstvou popela
Střední část treku
Eyjafjällajökull
Další z mnoha vodopádů
Další z mnoha vodopádů
Střední část treku
Střední část treku
Střední část treku
Střední část treku
Střední část treku
Střední část treku
Střední část treku
Střední část treku
Střední část treku
Střední část treku
Střední část treku
Střední část treku
Kouřící země
Střední část treku
Střední část treku
Po čtvrté hodině odpolední překonáváme nejvyšší úsek a začínáme klesat. Z drsné vulkanické krajiny máme náhle rozhled do širokého zeleného hornatého okolí. Scházíme směrem do “božské země” Goðaland. Cesta až do Þórsmörku už vypadá pohodově, údolí je před námi, ale přesto se protahuje ještě na několik hodin.
Sestup do Þórsmörku
Sestup do Þórsmörku
Sestup do Þórsmörku
Sestup do Þórsmörku
Sestup do Þórsmörku
Ledovec Mýrdalsjökull
Do Þórsmörku docházíme asi o čtvrt na osm, tedy po jedenácti hodinách cesty ze Skógaru. Je tady jeden kemp a nic víc. Sedáme, odpočíváme a čekáme do osmi na autobus.
Þórsmörk
Když autobus přijíždí, nastupujeme a hned řidiče zmateme tím, že chceme platit hotovostí. I tady v naprosté divočině je standardem platit kartou, takže řidič musí zpět do autobusu pro peněženku. Cesta z Þórsmörku je velice zajímavá. Několikrát přejíždíme rozvětvenou řeku (kvůli dalším zastávkám po cestě) a řidič, zdá se, ví, co dělá. Několikrát nepřejíždíme řeku napříč, ale několik desítek (stovek?) metrů jedeme přímo řekou po proudu. Po chvíli zahlédneme v řece, která je v hlavním rameni dost rozvodněná a hluboká, utopené auto. Řidič autobusu už o něm zjevně ví, odbočuje k němu, zastavuje a opouští autobus. Přesouvá se do připraveného tahače, kterým zhruba po patnácti minutách pokusů utopenou terénní ladu vytahuje ven z řeky.
Utopené auto
Tahání ven
Lada je úspěšně vytažená ven, ale ještě pět minut, co tam stojíme, z ní intenzivně vytéká voda. Odjíždíme k Seljalandsfossu, kde na nás čeká návazný minibus do Skógaru. Přijíždíme podle jízdního řádu okolo desáté hodiny večerní – jak jsem tušil (podle toho, že jsou na 50 km – z toho půlka po asfaltu – vyhrazeny dvě hodiny), je v něm zjevně zahrnuto případné tahání aut z řeky :)
Pingback: Island | zennie.cz