Island, den třetí – Háifoss, Landmannalaugar, Duhové hory

9. srpen 2013

Hned kousek od chaty máme vodopád Háifoss, který se obvykle označuje za druhý nejvyšší vodopád na Islandu. To není tak jednoznačné, Glymur, považovaný za nejvyšší, je složen z několika nižších úseků (takže ho leckdo neuznává), ale kromě toho byl roku 2007 objeven a o čtyři roky později změřen a pojmenován 270 metrů vysoký vodopád Morsárfoss, ke kterému se však nedá jednoduchým způsobem dostat (a taky se o němo moc neví).

Háifoss se skládá ze dvou ramen, vyšší z nich má 122 metrů.

Cesta k Háifossu

Háifoss

Háifoss

Háifoss

Háifoss

Hned pak pádíme směrem Landmannalaugar. Prvních 20 km ještě asfaltka, zbylých 40 km se stává naší první zkušeností se silnicí třídy F, což jsou náročnější cesty vedoucí terénem, bez asfaltu a mohou na nich být brody. Těsně před sjezdem z asfaltky míjíme ceduli, která nás informuje, že další čerpací stanice se nachází po 243 kilometrech, tak to radši otáčíme a tankujeme (přičemž čerpací stanice = samoobslužný stojan uprostřed pustiny). Jelikož si nejsme jisti stavem cesty a brodů, nevíme úplně jistě, jestli do Landmannalaugaru dojedeme, tak se ptáme lidí z auta, které zrovna k naší pumpě přijedou z protisměru. Prý jeli někam dál do vnitrozemí a brody byly velice hluboké a báli se, že to utopí, takže se otáčeli. Potěšující zpráva.

Cesta do Landmannalaugaru

Běžná islandská čerpací stanice

Cesta do Landmannalaugaru

Krátce po natankování dojíždíme na cestu F. Krajina (stejně jako počasí) se každou chvíli mění, občas jedeme černou sopečnou pustinou, občas vjíždíme mezi zelené kopce.

Cesta do Landmannalaugaru

Cesta do Landmannalaugaru

Cesta do Landmannalaugaru

Cesta do Landmannalaugaru

Cesta do Landmannalaugaru

Nakonec zjišťujeme, že až téměř do Landmannalaugaru se dá dojet suchou pneumatikou. Četli jsme o brodech, ale zjišťujeme, že ty jsou na hlavní příjezdové cestě od západu, my jedeme méně používanou severní cestou, takže jediný brod, který tady je, je až těsně před Landmannalaugarem, kde se ale dá zaparkovat a do osady dojít pěšky. My víme, že se brodění dále po cestě nevyhneme, takže se rozhodneme i tudy projet, ať získáme první zkušenost, pro jistotu v místě, kde je relativně civilizace. Stavíme před brodem a koukáme, jak to dělají ostatní.

Brod

Brod

Brod

Brod

Po průjezdech pár aut jdeme na to. Žádný problém, vlastně je to docela sranda. Teda aspoň dokud je ten brod mělký jako tady.

Naše auto to zvládá bez problémů.

V Landmannalaugaru chceme vyrazit na procházku do okolních Duhových hor. Landmannalaugar je konečnou (či počáteční) stanicí zhruba pětidenního treku Laugavegur k pobřeží, což je pravděpodobně nejznámější trek na Islandu. A podle toho, co jsem na něj četl za ohlasy od lidí, kteří už nachodili po světě hodně, a tvrdí, že tohle je nejkrásnější trek, co šli, se samozřejmě do budoucna zvažuje možnost si ho dát celý. Na to teď čas nemáme, takže vybíráme jednu z kratších túr tady. Problém je, že nám vůbec nesedlo počasí, prší a mraky jsou fakt nízko.

Mountain Mall - jediný obchod, kavárna a hospoda v celé osadě

Landmannalaugar

Landmannalaugar

Naše procházka trvá asi čtyři hodiny. Přes lávové pole přecházíme do údolí, kde se rozlévá řeka do spousty drobných ramen (z nichž některé se suchou nohou překonávají dost těžko), na konci údolí pak vycházíme na hřeben, po kterém se vracíme zpátky do osady.

Duhové hory

Duhové hory

Duhové hory

Duhové hory

Duhové hory

Duhové hory

Duhové hory

Duhové hory

Duhové hory

Duhové hory

Duhové hory

Po hřebeni jdeme velkou část v mlze, ale občas se mraky rozestoupí a výhledy jsou krásné.

Duhové hory

Duhové hory

Duhové hory

Duhové hory

Zpátky nad Landmannalaugarem

Naše brody shora

Přestože původní plán byl přenocovat ve stanu v Landmannalaugaru, nakonec volíme variantu odjezdu dál k pobřeží. Jedním z důvodů je to, že tady je pro stanování dost nepříjemná kamenitá země a hodně fouká (takže zajistit stan tak, aby neulítl, a ještě se na kamenech vyspat, je dost velká výzva), ale hlavně jsme to všechno zvládli rychleji, než jsme si představovali, takže se nám jeví rozumnější zbylý čas využít k přiblížení do civilizace. To vše samozřejmě až poté, co se vykoupeme v místních termálních pramenech, které jsou hned vedle osady.

Horké prameny v Landmannalaugaru

Horké prameny v Landmannalaugaru

Horké prameny v Landmannalaugaru

Po koupeli se sbíráme a míříme do civilizace. Za Landmannalaugarem nás čeká 120 km dlouhá cesta, zhruba polovina opět po Fkové cestě. Asi se čtyřmi brody. Jsou mnohem širší a o něco hlubší, ale pořád to zvládáme v pohodě, i když pro jistotu stejně před průjezdem vždy zastavujeme a obhlížíme situaci.

Cesta do civilizace

Obhlídka brodu

Cesta do civilizace

Cesta do civilizace

Delší brod

Cesta do civilizace

Po příjezdu na asfaltovou cestu ještě narážíme na pěkný vodopád. Jak se jmenuje, netušíme, dost možná ani jméno nemá. Pak se v oblasti Fljótshlíð snažíme najít nějaké ubytování. Chatky, co máme na mapě, nejsme schopni najít, tak zkoušíme nedaleký hotel, ale zjišťujeme, že ten je zhruba 5x dražší než naše cenová relace. Nakonec nacházíme jeden kemp-hotel asi o 10 km dál. Je tam zrovna party v plném proudu (je pátek a o alkoholových dýcháncích Islanďanů je po světě známo dost), ale poté, co seženeme někoho dostatečně kompetentního (což chvíli trvá), zjišťují, že mají poslední volnou chatku za docela rozumné peníze. Bereme.

Neznámý vodopád