Hangzhou – za krásami Západního jezera (+ další šílená cesta domů)

19. listopad 2012

Ráno mám dost času na to, abych se dostal na nedaleké vlakové nádraží Hongqiao. Jízdenku jsem kupoval na 13:00, protože jsem předpokládal, že se ještě sejdu s Amy nebo někam zajdu, ale až do centra se mi jet nechce, Amy nemá čas, Tianzifang, o kterém jsem uvažoval, jsem navštívil večer, takže si radši pospím a nechám si čas na vyřešení plánů, především ubytování v Hangzhou. Ve městě je několik hostelů, ale nakonec docházím k závěru, že mi žádný svou lokací moc nesedí, navíc městská doprava v Hangzhou funguje dost špatně (zácpy, zácpy…) a jediný hostel, který je blízko Zhejiang University, kde plánuju navštívit kamarádky, je plný (ještě večer bylo volno). Nakonec se nechávám ubytovat na koleji, což je trochu dražší než dorm v hostelu, ale zase je to single pokoj a pro mé účely je nejvhodnější, co se týká lokace.

Vycházím asi hodinu před odjezdem vlaku ještě se zastávkou na snídani/oběd. Na stanici metra zjišťuju, že na nádraží to nejsou tři zastávky, jak jsem si myslel, ale sedm, a vzhledem k tomu, že dvě zastávky před nádražím se ve vlaku zhasne a všichni vystupují (měl jsem sluchátka, takže jsem ani neregistroval, jestli se něco hlásilo), mám o stíhání vlaku trošku starost, nakonec nasedám akorát pět minut před odjezdem vlaku. 170kilometrová cesta do Hangzhou vlakem třídy G trvá 49 minut, nejvyšší rychlost, kterou naměřím, je 303 km/h, tedy více než běžná rychlost japonských shinkansenů, příjemné překvapení (cena je samozřejmě snad o řád nižší než v případě shinkansenu). V Hangzhou se vyptávám na autobusovou zastávku busu č. 21, kterým jedu až skoro na konečnou. To trvá hodinu a čtvrt. Ne proto, že by to bylo tak daleko (nejkratší cestou – kterou samozřejmě bus nejede – cca 7.5 km… takže když nad tím přemýšlím, pomaleji, než kdybych se na tu cestu vydal pěšky), ale kvůli šílené dopravě a tomu, že většinu času prostě stojíme v zácpě.

Po příjezdu ke kampusu Zhejiang University a asi desetiminutové buzerace vrátného v podobě formuláře a všemožných otázek (zhejiangskému dialektu rozumím… asi tak stejně jako guizhouskému, ehm) dostávám za 80 kuaiů malý, ale vybavený single pokojíček a setkávám se s Barčou, Kristýnou a Terkou, neviděli jsme se snad půl roku. Usedáme na pokoji, zapovídáme se a já jsem pohoštěn kávou, která chuťově opravdu připomíná kávu. Ve chvíli, kdy se začíná stmívat, se vydáváme k Xihu – “Západnímu jezeru”. Xihu je snad jedinou atrakcí v Hangzhou, najdeme ho dokonce na jednokuaiové bankovce, známé je po celé Číně, dokonce je i v programu českých CK. Nějak jsem nechápal proč, je to… prostě jezero. Ve městě, v žádné krásné krajině mezi horami, kde bych to samozřejmě chápal. Navíc vyumělkované spoustou umělých ostrovů, mostů a pagod. K jezeru dorazíme za šera a vidím hned první překvapení, začínají se rozsvěcet světla (čekal jsem, že za chvíli nic neuvidíme). Procházíme se podél jezera asi hodinu a jsem šíleným osvětlením trochu šokován, čekal jsem, že v noci nic neuvidíme, naopak. Většině lidí by asi podobné nasvícení přišlo kýčovité, mně se to překvapivě i docela líbilo (kromě pár míst), takže oceňuju, že jsem si zrovna vzal stativ. Asi o hodinu a půl později už toho máme dost, bereme taxi zpátky k pěkné uličce, kde je spoustu restaurací (většina se tváří až moc luxusně, i když realita uvnitř je jiná, teda kromě cen), ochutnávám smažené banánové kuličky v karamelu (to u nás v Guizhou nevedou), k tomu klasiky yuxiangrousi (masové proužky s “rybím” česnekovým kořením) a tangculiji (sladkokyselé vepřové maso).

Ráno máme sraz v 8, u stánku kupujeme baozi a doujiang (sojové mléko) a posnídáme je pod sochou Velkého kormidelníka v kampusu (ta je snad ve všech kampusech zdá se, jen u nás máme Konfucia). Přes bambusový háj se zase vydáváme k jezeru Xihu. Fakt, že musím uznat, že je jezero docela fajn, přece jen je Hangzhou zhruba devítimilionové město a velké jezero uprostřed, obklopené lesy a bambusovými háji je velice příjemné.

V 11 chci vyrážet autobusem na nádraží Wulinmen, odkud jezdí autobus přímo na shanghaiské letiště Hongqiao, odkud v 17:40 odletím do Guiyangu, aspoň jsem o tom zatím stále přesvědčený. Podle informací na internetu by měl jet autobus ve 12:30 a cesta by měla trvat dvě a půl hodiny (170 kilometrů). Když už se úspěšně na zastávku doptám a najdu ji, na přepážce mi řeknou, že další bus jede až ve 13:00. A prý jede tři a půl hodiny, což nechápu. Pak bych byl na letišti hodinu a deset minut před odletem, což… sice naprosto stačí, ale nechci riskovat uváznutí v zácpě. Prodavačka lístků do mě neustále hustí, ať jdu na vlak, asi 10 minut počítám a přemýšlím nad tím a odmítám otravné taxikáře, co mě až na letiště chtějí odvézt za 900 kuaiů, a nakonec jdu na taxíka (z městských busů už mám strach, když mi na tom visí spoj), loučím se s holkama a jedu na nádraží. Opět za 78 kuaiů kupuju lístek na rychlovlak, půl hodiny čekám v čekárně a za další hodinu jsem v Shanghai na nádraží Hongqiao, které je se stejnojmenným letištěm propojeno asi kilometr dlouhou halou. Jsem tu mnohem dřív než jsem čekal (protože jsem předpokládal cestu busem, což by mě vyšlo levněji, ale riskovat jsem nechtěl), sedám si v hale a začínám na notebooku psát zápisky z výletu. Na světelné tabuli jsou zobrazeny odlety v následujících dvou hodinách, takže svůj zatím nevidím.

O hodinu později se vydávám do samotné odletové haly (čekám, že check-in mi otevře tři hodiny před odletem), při vstávání si náhodou všímám, že je na tabuli dřívější let do Guiyangu od stejné aerolinky, v 15:25, tak mě tak nějak napadá, že by bylo fajn, kdyby mě na něj mohli přebookovat, pak se dívám na hodinky a zjišťuju, že odlítá za 30 minut, takže smůla. Dorazím do odletové haly, hledám svůj odlet na mnohem větší tabuli s odlety mnoho hodin dopředu… vidím jeden odlet 17:35, jeden 17:45 a nic mezi tím. Trochu se leknu, kontroluju SMS potvrzení, které mi došlo včera na mobil, pak popojdu pár metrů k check-in kioskům se zeptat slečen, jestli jsem na správném terminálu (jaksi nikde číslo terminálu nevidím). Jsem. Zadávají číslo mého pasu do kiosku… objeví se let do Guiyangu. Ten, co odlítá za 25 minut. Samozřejmě se na něj nejde odbavit. Slečny mě posílají za supervisorem na přepážku Shanghai Airlines.

Supervisor hned moji situaci pohotově řeší, bohužel dnes žádný další let z Hongqiaa do Guiyangu není a nabízí mi přebookování na let z Pudongu ve 20:30. To se mi ani trochu nehodí, přesouvat se mi nechce a ještě horší je přílet až někdy před půlnocí. Říkám si o let s přestupem, jen ať je to z tohoto letiště, prý nejde. Posílá mě na přepážku ticketing. Tam stojím frontu asi 20 minut, znovu vysvětluju situaci a jsem odmítnut, že prý moje letenka je neměnná a nemůžu s tím nic dělat. To už začínám být solidně naštvaný a ukazuju potvrzovací smsku a odkazuju se na supervisora, tak zaměstnanec svolí, že mě přebookuje na let z Pudongu. Ptám se na alternativy z Hongqiaa, prý se nabízí let přes Guangzhou nebo Chengdu. Ok, chci. Odpovědí mi je, že ale moje letenka je přece neměnná (…). Rezignuju a nechávám se přebookovat na Air China ve 20:30, dostávám potvrzení o zrušení letu a za pár minut si pro mě přichází jiný zaměstnanec v obleku, který mě dovede na autobusové stanoviště, kupuje mi jízdenku na Pudong a za chvíli odjíždím, o hodinu a čtvrt později se ocitám na 60 km vzdáleném letišti Pudong.

Autobus mě vyhodil na terminálu č. 1, rozhlížím se, které společnosti odsud lítají. Shanghai Airlines ani Air China nevidím, ale je tu China Eastern Airlines, které jsou napsané na mém potvrzení o zrušení letu, tak to jdu první zkusit tam. Po vystání fronty mě slečna okamžitě odmítne, co ji otravuju, že to si mám vyřešit s Air China, a není mi ani schopna poradit, odkud jezdí bus na druhý terminál. Za čtvrt hodiny se tedy dostanu k servisní přepážce Air China na druhém terminálu, kde mi řeknou, že vše je v pořádku, ať jdu na check-in. Tedy jdu, dalších 15 minut čekám ve frontě, po ukázání pasu po mně chtějí papírovou letenku (to se ještě někde dneska používá?), ukazuju potvrzení o zrušení letu. Prý mám jít za supervisorem na jinou přepážku.

U supervisora (resp. supervisorky) čekám za třema lidma, co posílají hromadu krabic do Shenzhenu, Nanchangu a Guangzhou, než si mě vůbec paní všimne a ptá se mě, kam letím. Do Guiyangu? Tak to na check-in přepážky zpátky. Ne, odpovídám, tam mě poslali sem kvůli zrušenému letu. Tak ať chvíli počkám. Čekám asi dvacet minut, než obslouží pět dalších lidí, kteří přišli s krabicema po mně. Dostávám se na řadu a je mi sdělena potěšující informace. Můj let je plný. Mám vyčkat do 19:45 (to jsou dvě hodiny!) a pak se uvidí, jestli pro mě bude místo. Požaduju jiný let, prý si tohle mám vyřešit se Shanghai Airlines. Jdu na přepážku Shanghai Airlines, vysvětluju situaci. Už pěkně naštvaně, nemám už daleko ke zvýšenému hlasu (a ne, tohle normálně nedělám, ale už jsem se v Číně naučil, že jednat s někým slušně, když po něm něco potřebuju, vede zákonitě jen k ignoraci z druhé strany, až při dostatku drzosti a otravnosti se dá dosáhnout nějakého cíle, takže se snažím nedělat žádné ústupky, což znamená vůbec nepoužívat čínštinu, neusmívat se, nikoho o nic neprosit a nikomu neděkovat). Když paní u přepážky vysvětlím, co se děje, řekne, že si to mám řešit s Air China, že pro mě jiný let nemají. Znovu zopakuju, že let je plný a žádám jinou alternativu. Pak někam zavolá a následně tvrdí, že mám přece zabookovaný let s Air China. Teď už mám k zvýšenému hlasu opravdu asi nejblíže, když ji znovu opakuju, že let je plný. Znovu zvedá telefon, tentokrát už volá do Air China a ověřuje si, že let je opravdu plný. Dostává se mi stejná odpověď, že musím dvě hodiny čekat, pak se uvidí. Jiný let prý není. Byl by, kdyby mi na Hongqiau dali, o co jsem si požádal. Ale ani se evidentně neobtěžuje podívat. Jsem vyčerpaný, rezignuju a uznávám prohru, věřím ale, že Číňan by si nějaký jiný let vyřval, ještě nejsem dostatečně naturalizovaný. Mám teda dvě hodiny, žízeň a hlad a jsem zničený. Kupuju si pivo, aspoň trochu se mi uleví, pátrám po něčem k jídlu, bohužel jsou tady před kontrolou (a za ni se bez boarding passu nedostanu) jenom nějaké tři šíleně předražené restaurace, tak hledám aspoň místo, kde si můžu sednout a čumět do blba, nakonec nacházím zašité business centre, kde si na hodinu a čtvrt aspoň sedám do pohodlného křesla a flákám se na internetu, aby mi to rychleji ubíhalo, a to překvapivě za směšnou cenu 10 kuaiů.

V 19:45, tedy ve chvíli, kdy už bychom se měli blížit na přistání v Guiyangu, jdu znovu k supervisorce Air China, dokonce se mě ptá, jestli ulička nebo okno (takže evidentně zas tak plný let není) a ještě ho dostávám u emergency exitu, tak aspoň něco. Jídlo úplně nejmenší, co jsem v čínských aerolinkách dostal (malá sladká bulka s fazolovou pastou), takže jsem ještě rád za to, že jsem hodinu před odletem napsal spolubydlícímu na koleji, ať mi koupí nějaké instantní nudle, protože v době příjezdu po celém dni hladovění už rozhodně nic neseženu. Let trvá skoro tři hodiny, o půl dvanácté v noci přistáváme, o půlnoci stojím ve frontě na taxíka, busy už nejezdí. Do kampusu to mám zhruba 32 km. Z města do kampusu v noci (20 km po taktéž problématickém letu z Chengdu) jsem platil 50 kuaiů, tak teď čekám 80-90. Po nasednutí se ptám taxikáře, za kolik to bude, málem se leknu, když řekne 150 a vidím zakrytý taxametr (na oficiálním stanovišti jsem nebál nastoupit bez smlouvání předem), zkouším smlouvat, ale jsem rád, že se mi vůbec podaří s řidičem, nepříliš ovládajícím standardní čínštinu, domluvit na místě (název čtvrti Huaxi, kam potřebuju, vyslovuje jako Faqi). Po deseti minutách shazuje hadr z taxametru, který je přece jen zaplý, tak tím líp, ale skáče to (při cestě po dálnici) pěkně rychle. Háček se objevuje, když odbočí na blbou dálnici (protože neví přesně, kde je kampus) a zajíždíme 10 kilometrů a ještě ho nakonec musím navigovat. No, aspoň jsem v kampusu za cca 30 minut (autobus by byl tak na dvě hodiny s jedním přestupem a možná pěším cca kilometrovým přesunem), ve výsledku za 42 kilometrů platím 130 kuaiů (z toho 15 je dálniční mýtné. Jsem sice naštvaný, ale už je mi to všechno jedno, jsem rád, že jsem konečně nějak dojel, že už mě ani neštve cesta na kolej s bolícími puchýři na nohou, protivný vrátný, kterého musím budit, v jednu hodinu dorážím do pokoje, otvírám si pivo na oddechnutí a přemýšlím, proč mám na čínské aerolinky takovou smůlu…

VYÚČTOVÁNÍ