Provincie Gansu, Shaanxi a především právě Sichuan jsou jediným domovem volně žijící pandy velké. Vzhledem k tomu, že se jedná o ohrožený druh, je nejsnazší pandy spatřit v přírodních rezervacích, které jsou v Sichuanu dvě. Jedna z nich je momentálně nefunkční kvůli následkům zemětřesení v roce 2008, vydáváme se tedy do druhé, která je přímo na předměstí Chengdu, je v ní více než 70 pand, které nejsou ochotné se rozmnožovat. Ano, panda, zvíře, které je na pokraji vyhynutí kvůli tomu, že je líné i na rozmnožování se :)
Pandy většinou celý den prospí, takže se návštěvy doporučují ráno, kdy probíhá krmení. Proto už v 7 vycházíme z hostelu a snažíme se dostat na autobusové nádraží Xinnanmen, odkud by nám teoreticky měl jet autobus. Na Xinnanmen se chceme dostat městským autobusem, jdeme podle mapy města na zastávku, která… neexistuje. Když přijdeme na místo, kde by měla být, zjišťujeme, že provoz v dané ulici je jednosměrný (samozřejmě opačným směrem, než potřebujeme), evidentně opět kvůli všudypřítomným uzavírkám kvůli výstavbě metra. Jdeme tedy pěšky dál, až narazíme na jinou zastávku, kde jede jiný bus, který nás doveze nedaleko od Xinnanmenu. Ztrácíme aspoň půl hodiny času. Na Xinnanmenu se Martin s Anet vydávají hledat okýnko prodávající vlakové lístky, protože se večer chtějí vrátit do Chongqingu. Už je okolo osmé hodiny a teprve teď se vydáváme hledat svůj autobus. Z několika zdrojů máme informaci, že přímo k rezervaci jezdí bus č. 902. Ondra se na něj ptá uvnitř nádraží, zjišťujeme, že musíme jít ven a za roh. Tam opravdu nacházíme šipku na linky 901, 902 a 904. O padesát metrů dál (po cestě nebylo kam odbočit ani jsme žádnou zastávku nepřešli) stejná šipka ukazuje dál stejným směrem linky 901 a 902. O dalších padesát metrů dál stejná šipka už inzeruje jenom autobus č. 901. Co se stalo?
Procházíme celou trasu zpátky, opravdu nikde po cestě 902 není. Najdeme teda zastávku 901 a ptáme se u okýnka. 902 prý neexistuje. WTF?
Nakonec jsme posláni do minibusu č. 60, který odsud taky odjíždí. Prý tam nejede přímo, ale když někde přestoupíme na jiný autobus, tak se tam dostaneme. Ok, jdeme nastoupit do minibusu, ptáme se řidiče. Ne, prý tam nejede, máme jít na bus č. 49. Netrvá nám dlouho přijít na to, že žádný bus č. 49 neexistuje (evidentně se řidič nechce bavit s cizinci), takže jdu zpátky k okýnku, kde mi potvrzují bus č. 60 a nechávám si na papír napsat název zastávky, kde máme vystoupit. Řidič dalšího minibusu už je přívětivějši a když po hodině a čtvrt na zastávku dojedeme, ještě nám ukazuje směr, kterým se máme vydat. Podél čtyřproudovky bez chodníku jdeme ještě asi 15 minut.
Cesta do pandí rezervace
Kvůli těm všem zdržením je v době našeho příjezdu dávno po jedenácté hodině, takže jsme překvapení, když v jednom výběhu ještě vidíme krmení. Zaměstnanec rezervace na dlouhém klacku podává pandám bambus, přičemž aby ho dostaly, musí překonávat překážky, např. vylézt na strom, aby se ukázal. Po pár kouscích ho přestávají trápit a dostává hromadu bambusu za odměnu.
Krmení pandy
Krmení pandy
Krmení pandy
Z cedulí také zjišťujeme, že právě uplynulo období, kdy se pandy rodí a v jedné budově se na ně můžeme podívat. Jsou dvě, jedna má týden, druhá měsíc. Obě leží v inkubátorech.
Týdenní panda
Měsíční panda
Pak už jenom procházíme jednotlivý výběhy. Někde jsou trošku aktivní pandy, někde se jen spí nebo jsou zalezlé úplně. Výběhů je celkově okolo desíti, rozdělené podle věku pand.
Panda
Hravé pandy
Líná panda :) Povšimněte si slupek od bambusů všude okolo.
Úplně na závěr si necháváme výběhy červených pand. Máme štěstí, protože obvykle jsou zalezlé ve větvích stromů, jedna se nám ale ukazuje před očima.
Červená panda
Krásný ocas červené pandy, co mizí zpátky do korun stromů :)
Cesta do Chengdu je otravná, chvíli nám trvá najít správnou zastávku, dalších 15 minut čekáme v šíleném horku na minibus. Ten přijíždí skoro plný. Nastupujeme, v půlce cesty však narážíme na jiný minibus stejné linky, který je prázdný, okolo něj dav lidí a pár hasicích přístrojů. Evidentně se něco pokazilo, tudíž do našeho plného busu přestupuje celý druhý bus. V Chengdu pak už kašleme na autobusy, ale vydáváme se na delší cestu pomocí metra.
Viditelná obloha v Chengdu, vzácný jev
Buzerovači na křižovatce
Ve většině čínských měst se přecházení silnic moc neřeší, chodí se, kdekoli a kdykoli to jde. V Chengdu tohle zarazili, na každém přechodu stojí pod slunečníkem dva otravní lidé, co se snaží dopravu řídit, stylem že neustále hlasitě pískají na píšťalku a po někom řvou (případně posílají na druhý přechod, který má zrovna zelenou, přestože tam nepotřebujeme).
Na hostelu si dáváme večeři, pak se loučíme s Anet a Martinem, kteří jdou na taxíka a vrací se vlakem zpátky do Chongqingu. Zůstáváme s Ondrou sami, já si doplácím další dvě noci a řeším dopravu do Guiyangu. Přímé vlaky jezdí 15-20 hodin, lehátka už určitě nebudou, tvrdých sedaček mám dost, takže nakonec na vlaky kašlu a kupuju letenku na 4. září večer…
Pingback: Čína | zennie.cz