Shenyang – dějiště Mukdenského incidentu a malé Zakázané město

Do Shenyangu jsem se původně nechystal. Vlastně jsem o tom městě ani moc nevěděl. Znám ho jako místo, kde se odehrál Mukdenský incident a jako první tranzitní bod prchajících Severokorejců za hranicí. Původně jsem plánoval jet do Changchunu, hlavního města Mandžuska při japonské okupaci, kde po Japoncích zůstalo několik staveb, z Changchunu jsem chtěl navštívit nedaleké město Jilin, kam se jezdí v zimě pozorovat zvláštní jev namrzlých stromů, což je považováno za jednu ze čtyř velkých přírodních krás Číny. Bohužel jsem v Changchunu nesehnal ubytování, takže jsem na poslední chvíli (v noci před odjezdem) změnil plány a rozhodl se jet do vzdálenějšího Shenyangu. Na harbinském nádraží zase komplikace, většina vlaků vyprodaná a když už jsem si chtěl koupit lístek na studentský průkaz (který mě zachránil nedávno v Chongqingu), taky mi ho nechtěli vzít (ne že by to vadilo, když jsem měl pas, ale nechápu to). 560 km do Shenyangu jedeme asi šest a půl hodiny (Changchun je zhruba na půli cesty). Na cestu si kupuju dobrou harbinskou klobásu a harbinské pivo. To je příjemně vychlazené z nádražní haly, která je vytápěná tak, že je tam možná o 30 stupňů víc než venku. To znamená, že dost pravděpodobně pořád mrzne :) Samotný vlak je vytápěný, takže je až horko, ale na oknech po celou cestu zůstává vrstva ledu.

Do Shenyangu přijíždím navečer, mám nějaké instrukce, jak se dostat na hostel, ale ani jedno číslo autobusu, které potřebuju, tady nevidím. Pak si všímám shuttle busu mezi jižní a severní částí nádraží a dozvídám se, že musím přejet. To je ok. Pak jdu na druhý bus, který chvíli hledám. Na zastávce už stojí dav lidí, Tedy přesněji řečeno před zastávkou. Lidé během čekání vystupují čím dál víc a víc dopředu, aby to byli právě oni, kdo se do busu nacpe první, takže když po deseti minutách přijíždí bus, dav lidí už je asi 5 metrů od chodníku na samotné silnici. Následuje obrovská tlačenice, při které se obávám o svou elektroniku v brašně, ale naštěstí rozdrcena nebyla. Nakonec bus zase až tak šíleně narvaný není, přesto mají Číňani potřebu se tam narvat co nejrychleji. Busem jedu asi 15 minut, pak přestupuju na další (ten už je lepší) a pěšky do hostelu. Hostel v Shenyangu je pěkný, bydlí zde teda téměř výhradně Číňani a kromě toho pár Rusů. Večer už nic moc nedělám, odpočívám po náročných dnech. Na prohlídku města si vyhrazuju další den.

Kdesi v nočním Shenyangu

Ráno se stavuju na xiaolongbao k snídani a pak pěšky k nedalekému muzeu Mukdenského incidentu. O co jde? Asi v ČR nikterak moc známá věc, ale přece jen když jsem se to učil před pár měsíci na státnice, tak se rád zajdu podívat na to, jak to berou Číňani. V roce 1931 Japonci sabotovali vlastní železniční trať nedaleko odsud (starý název města je totiž Mukden). Ačkoli to byla slabá a vlastně nevydařená sabotáž (pár minut po výbuchu po trati bez problémů projel vlak), Japonci to svalili na Číňani a použili jako záminku pro okupaci Mandžuska, která trvala až do konce druhé světové války. Muzeum mě moc nebavilo, bavila mě ale naprosto zjevná tendenčnost, že si znovu říkám, že už se nedivím, že s Číňany není rozumná řeč o Japonsku či o historii, když jsou odmala vymýváni podobnými nesmysly. V angličtině se (proč asi? keep face?) o tohle nesnaží, jelikož zatímco anglický nadpis v jedné části muzea pojednával o “brutální japonské nadvládě na severovýchodě Číny”, v japonštině i čínštině stejný nápis hlásal něco o “severovýchodní Číně pošpiněné japonskou krví”. V celém muzeu se nesmí fotit a toto je přísně hlídáno – asi vědí proč :)

Muzeum Mukdenského incidentu

Po muzeu nasedám na autobus a jedu do centra města, kde se nachází Císařský palác. Za vlády mandžuské dynastie Qing byl totiž Shenyang hlavním městem Číny, proto zde dodnes zůstalo jakési menší Zakázané město. Musím říct, že mě zaujalo mnohem víc než v Pekingu. Zaprvé tady bylo minimum lidí (což je hlavní věc, co mi v Pekingu vadila), zadruhé bylo i počasí nesrovnatelné s pekingským (krásná modrá obloha, sníh), navíc není tak velké, takže se dá za chvilku projít. Fakt doporučuju mnohem víc než Peking.

Centrum Shenyangu

Císařský palác

Císařský palác

Císařský palác

Kousek odsud je hlavní pěší zóna Zhongjie, kde pomalu končím den. Procházím se, zajdu na jídlo, dobít kredit na mobil a sedám na bus zpátky na hostel. Zítra mě čeká náročný den, takže se nechci moc unavovat. Uvažoval jsem ještě o návštěvě jednoho parku s jednou hrobkou, ale nakonec se jdu podívat jen k jedné nedaleké pagodě (ve městě jsou čtyři hlavní, já bydlím nedaleko severní). Je už zavřeno, takže jen fotím přes plot a vracím se na hostel. Vstávám ráno o půl šesté a v šest musím vycházet, takže jdu brzo spát.

Zhongjie

Takhle to vypadá, když nedočkaví Číňani čekají na autobus.

Severní pagoda přes plot

Náhodná noční fotka ze Shenyangu