Zahrady císařského paláce a kongresové centrum v Tokyu

Dnes bych rád navázal na včerejší teoretické vyprávění a dostal se blíže k jednotlivým pamětihodnostem v Tokyu. Začněme císařskými zahradami, kam jsme se přesunuli hned poté, co zbytek naší skupiny přiletěl a ubytoval se na hotelu.

Císařské zahrady obklopují dnešní cisařský palác, který stojí na místě starého hradu Edo. Ten byl postaven v roce 1457 a nejdřív sloužil postupně jako sídlo dvou klanů, po nástupu vojenské vlády v 17. století se však stal sídelním místem tokugawského šógunátu. Během historie několikrát vyhořel, takže z původní stavby nezbývá dnes téměř nic. Po přesunutí hlavního města Japonska do Tokya se toto místo stalo sídlem císařské rodiny. Hrad opět zničen při bombardování při 2. světové válce a postaven o několik let později.

Palác je tedy v samotném centru dnešního Tokya, jen několik stovek metrů od nádraží Tokyo. Pokud si někdo na mapě metra v předchozím postu všimnul, že uprostřed je zelený flek, kterému se všechny linky vyhýbají, je to právě císařský palác a jeho zahrady. Zajímavé je, jak obrovské travnaté plochy se nachází právě okolo paláce, v naprostém středu Tokya plném výškových budov, kde ceny pozemků a nemovitostí dosahují astronomických částek.

Císařský palác je pro veřejnost nepřístupný. Do vnitřních zahrad je možné se dostat (a vidět císařskou rodinu) s organizovanou skupinou pouze dvakrát ročně, a to při příležitosti nového roku (2. ledna) a na císařovy narozeniny (23. prosince).

Při příchodu k císařským zahradám z jižní strany nás jako jedna z prvních věcí uvítá most Nijūbashi, doslova “dvojitý most”, který je součástí tradiční cesty do paláce. Nejprve bylo potřeba přejít první most přes příkop, za ním první brána a mezi hradbami se táhl úzký průchod, v hradbách bylo značné množství střílen. Poté následovala cesta zpět přes další bránu na druhý most, který teprve vedl do skutečného paláce. Tento sofistikovaný systém se v japonských hradech používal běžně (většinou v podobě dvou bran za sebou). Most Nijūbashi je také dnes zavřený, císařská rodina používá jiný vstup, přes most Nijūbashi však vstupují při slavnostních příležitostech.

První most

Druhý most - levá část je spojená s opevněním, kam vede první most, pravá strana mostu vstupuje do samotného areálu paláce.

Okolí paláce

Rozlehlé plochy zahrad, v pozadí obchodní čtvrť Marunouchi

Rozlehlé travnaté plochy císařských zahrad

Z areálu nás brzo vyhánějí, protože je pět hodin a zahrady se zavírají. V tuto hodinu nemá čas se hnát na druhý konec města, takže se pěšky přesouváme k nedalekému kongresovému centru. To bylo postaveno v roce 1996 v těsné blízkosti nádraží Tokyo ve velice moderním stylu. I přes svou zajímavou architekturu je areál těžce postřehnutelný kvůli husté okolní zástavbě – byl jsem tam poprvé, ani jsem o něm nevěděl, což mě samotného překvapuje, protože vím, že okolními uličkami už jsem se nejednou procházel.

Prosklená hlavní hala má velice zajímavý tvar, z obou stran zakřivený. Proč musí mít právě takový tvar, bude vidět na jedné z dalších fotek.

V jednom z vyšších pater

Ze sedmého patra je výhled na nádraží Tokyo. Pohled na právě odjíždějící shinkansen není nic vzácného - odjíždějí každou chvilku. A právě tyto koleje jsou důvodem pro neobvyklý tvar budovy.

... to je dobře vidět právě až na této fotce ze vzduchu. Budova se kroutí podél železniční tratě. Čtyři budovy se čtvercovým půdorysem jsou s hlavní budovou spojeny mosty a nacházejí se v nich prostory pro veletrhy, koncertní sály, restaurace, obchody a další. Sál v největší hale A má kapacitu přes 5 000 lidí.

V úzkém prostoru mezi budovami se o víkendech pořádají trhy.