zennie.cz » Jižní Korea

Jižní Korea

zennie — Mon, 20 Jan 2014 16:14:16 +0000

Do Jižní Koreje mě to v posledních letech úplně nelákalo, přece jen mi ta země přišla v některých ohledech příliš podobná Japonsku nebo Taiwanu (ke kterým mám osobnější vztah) a v jiných ohledech méně zajímavá. Nakonec jsem se tam neplánovaně dostal na pár dní v dubnu 2013 po cestě z Indonésie do Japonska.

V Koreji se tedy zdržuju čtyři dny, což je čas mezi vypršením mého indonéského víza a začátkem povinností v Japonsku. Nesnažím se ani stihnout co nejvíc, spíše šetřím a odpočívám, proto jsou mé dva příspěvky z Koreje velice stručné.

Soul – výlet do hlavního města

zennie — Mon, 20 Jan 2014 15:46:53 +0000

7. – 8. duben 2013

Na předposlední den mého kratičkého pobytu v Jižní Koreji je konečně naplánován výlet do Soulu. Program nechávám v Amigově režii, s tím, že na jeho dotazy vyjádřím, že by mě zajímal nějaký mix moderny a nějakých historických budov (samozřejmě ve spojení s něčím dobrým k jídlu). Vyrážíme až okolo poledne, cesta do Soulu busem a metrem trvá docela dlouho.

Soul je domovem několika velkolepých historických paláců. Plánujeme navštívit tak dva, ale jelikož jsme vyrazili později a docela dost času trávím focením, nestíháme více než jeden. Vybrali jsme palác Gyeongbokgung. Musím říct, že je moc pěkný, ale hodně dělá hlavně krásné počasí, na rozdíl od toho šedého hnusu, co tu byl dva předchozí dny.

Vstupní brána do paláce Gyeongbokgung

Gyeongbokgung

Jen kousek pěšky odsud je pěší třída Insadong-gil lemována různými kavárničkami a menšími obchody.

Moderní budovy

Insadong

Po projítí Insadongu je už docela pozdě odpoledne a začíná se ozývat žaludek, takže mě Amigo vede na jakýsi jídelní trh. Je tu pořádně živo, voní to tu skvěle a z chutně vypadajícího jídla na každém rohu přechází zrak. Amigo vybírá něco, co vypadá (a trochu i chutná) jako naše bramboráky. Vůbec to není špatné.

Trh s jídlem

Po jídle se stáčíme trochu zpět na západ, podél kanálu absolvujeme delší procházku přes jednu rušnou pěší třídu (jejíž název nejsem schopen dohledat) až na trhy Namdaemun (“Velká jižní brána”) pojmenované podle stejnojmenné brány, která je jakýmsi symbolem města (a která byla před pár lety úmyslně podpálena a zničena). Na tomto trhu je nejen spoustu stánků s jídlem, ale i různé oblečení a podobné věci. Zaráží mě všudypřítomná japonština, ať už v podobě nápisů (občas podobně směšných jako čínská či japonská Engrish) nebo naháněčů do krámků řvoucích japonsky. Evidentně je tu dost japonských turistů a fakt, že když si začnu všímat, opravdu tu jsou. No, aspoň bych se tady domluvil.

Procházka podél kanálu

Ona pěší třída

o_O

Jídlo nechybí.

Trhy Namdaemun

Vtipná japonština :)

Jídlo...

Končíme u samotné brány Namdaemun. Pak sedáme na metro a míříme zpátky do Suwonu, na večeři bereme pizzu ve food courtu v nákupním centru.

Namdaemun

Další den odlétám do Japonska sice až v šest večer, ale shodujeme se, že nemá cenu hrotit nějaký program. Suwon jsme zběžně prošli, do Soulu už se mi třepat nechce (abych se vracel pak pro zavazadla), i když to byl můj původní plán. Ráno se procházíme po okolí sídliště, což Amigo provozuje každodenně pro udržování svého zdraví.

Znovu mě fascinuje celé sídliště, kde Amigo bydlí. Sice hromada betonu, ale jak už jsem psal, vybaveno je několika fit centry, obchody, dětskými koutky a kromě toho teď pozoruju, že je to kousek do přírody, kde jsou vybudovány různé stezky.

Nad sídlištěm

Nějaké staré hrobky

Dálnice

Po návratu se ještě stavuju v obchodě pro nějaké pivo na ochutnání a pro tři flašky soju jako suvenýr (více alkoholu se bohužel do Japonska nedá převézt), k tomu se Amigo vyptává, odkud jezdí busy na letiště Incheon. Všichni ví, že odněkud jo, ale nikdo neví, odkud přesně. Nakonec se doptáme, když už je akorát čas rychle letět pro krosnu, zpátky na zastávku a hurá do Japonska…

Kulturní představení na letišti Incheon

Hurá na východ :)

Suwon – korejský skanzen a pevnost

zennie — Sun, 19 Jan 2014 11:48:26 +0000

5. – 6. duben 2013

Do Koreje jsem se také původně nechystal, vlastně celý způsob, jak jsem se tam dostal, je docela komplikovaný. Když jsem letěl do Indonésie, očekával jsem, že budu muset v dubnu pracovně do Japonska, ale potvrzeno jsem to měl až ve chvíli, kdy jsem byl v Jogjakartě, tedy zhruba dva týdny před odletem z Indonésie. A počítal jsem, že mi práce v Japonsku bude začínat 4. dubna, tomu jsem přizpůsobil koupi letenky do Indonésie, aby mi vyšlo 30denní vízum. Až když jsem řešil práci a s ní spojenou letenku, zjistil jsem, že jsem se přepočítal a práce mi začíná až 8. Indonéské vízum mi ale končí už 4. a musím zmizet. Jedna varianta by byla letět do Japonska dřív. Tam bych se sice snadno zabavil, kamarádů tam mám dost, bohužel peněz tolik ne – tři dny navíc v Japonsku by mě stály tolik, co dva týdny v Indonésii. Nejlevnější letenky do Japonska však vedly buďto přes Malajsii nebo přes Koreu. A vzhledem k tomu, že v Koreji jsem nikdy nebyl, je tam o dost levněji než v Japonsku a přerušení cesty nijak nenavýšilo cenu letenky, bylo rozhodnuto.

I v Koreji jsem se rozhodl využít Couchsurfing, možná ze zvyku z Indonésie. Sehnat někoho bylo těžší. nakonec jsem dostal pozvánku sám. Zpětně to hodnotím jako chybu, sice mě celý čtyřdenní pobyt v Koreji se vším všudy vyšel na 600 Kč, ale neviděl jsem téměř nic a ještě mě můj hostitel neustále štval. Poučení pro příště.

Na mezinárodní letiště v Incheonu přilétám po sedmihodinovém letu z indonéského Denpasaru 5. dubna v 07:30 ráno. Na letišti mě čeká můj korejský hostitel, který si nechává říkat Amigo. Seznamujeme se a vydáváme se do metra, do Suwonu, kde bydlí, jedeme skoro tři hodiny s několika přestupy, takže než dojíždíme, je skoro 12. Amigo mě ubytuje, rozvaluju se na gauči a jelikož jsem se v letadle moc nevyspal, okamžitě mě začíná přepadat spánek. Tak nakonec asi dvě hodinky prospím, pak Amigo navrhuje, že se projdeme po okolí a pak vymyslíme plány na další dny.

Amigo bydlí na předměstí Suwonu v docela velkém sídlišti. Musím říct, že sídliště na mě působí dost dobrým dojmem. Takové město ve městě. Vše velice moderní a čisté. Kromě obchodů je tu dostatek věcí jako dětské koutky nebo také posilovna. Hned vedle je velký park, kde trávíme asi dvě hodiny.

Sídliště na předměstí Suwonu

Park na předměstí Suwonu

Park a sídliště na předměstí Suwonu

Trh s jídlem na sídlišti

Na večeři samozřejmě nesmí chybět kimchi.

Zatímco předchozí měsíc jsem strávil v tropické Indonésii, teď jsem náhle poskočil do mírného pásma, kde stále nestihlo pořádně začít jaro. I když jsem si na vedra v Indonésii stěžoval a těšil se do příjemného jarního Japonska, deště a teploty pohybující se okolo 3-6 stupňů mě trochu zaskočily a moc příjemné to není…

Každopádně s Amigem po večeři dlouze domlouváme plány na zítřek. Podíváme se po Suwonu, Soul až další den.

Deštivý Suwon

Ráno nasedáme na místní autobus a asi půl hodiny jedeme k místnímu skanzenu. Tam se Amigo stihne zhádat se slečnou prodávající lístky, ale každopádně se dohaduju, že se za hodinku a půl sejdeme. Vstupné 15 000 wonů (něco přes 250 Kč) mi po měsíci v Indonésii vyráží dech, ale aspoň to nebude moc velký šok, až se přesunu do Japonska. Náhle spouští pěkný liják, takže si skanzen moc neužívám, brodím se v blátě a přebíhám mezi jednotlivými domky. Celkově docela pěkné, ale počasí dost dojem (a fotky) kazí.

Internet zdarma v každém MHD buse samozřejmostí. V metru je wifi taky, ale přístup je placený.

Řádně označené místo, kde se natáčela nějaká scéna z korejského seriálu Jewel in the Palace, na který jsou zde zjevně patřičně hrdí. Shodou okolností je to jeden z mála korejských seriálů, které jsem zhlédnul. Tedy přesněji jen prvních 30 dílů, když se tam stále nic nedělo, vzdal jsem to.

Folk Village

Ze skanzenu míříme do pevnosti Hwaseong – opevnění v centru Suwonu a hlavní zdejší pamětihodnost, která je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Výhled na Suwon

Pevnost Hwaseong

Suwon

Po pevnosti ještě míříme na nedaleké trhy.

Jídlo. Korejci si na jídle ujíždějí podobně jako Taiwanci.

^__^

Trhy

Tentokrát moje večeře

Ženšen, takový univerzální korejský produkt

Sladkosti

Trhy

Bourec

Jídlo...