Když jsem kupoval letenku na Taiwan, potřeboval jsem zpáteční letenku někam, kde se mě nedotýká vízová povinnost. Nejprve jsem měl v plánu Bangkok, ale nakonec jsem jej vyměnil za Singapur. V obou případech byla nejlevnější zpáteční cesta z Kaohsiungu s Air Macau přes Macao. Jelikož jsem plánoval letět v období Jarních slavností, věděl jsem, že ceny půjdou prudce nahoru, proto jsem letenku koupil za dobrou cenu už v říjnu. V listopadu mi však volal personál Air Macau, že můj let Macao-Singapur byl zrušen. Společnost mi nabídla změnu na přímý let z Kaohsiungu do Singapuru, což… by nebylo špatné, ale přece jen jsem měl mít v Macau 12h přestup, který jsem plánoval využít na prohlídku města. V Macau už jsem sice byl dříve, ale nikdy v noci, chtěl jsem teď vidět, jak je město nasvícené. Proto jsem se u letecké společnosti informoval, zda není možnost nahradit úsek cesty Macao-Singapur jiným způsobem. Přišla nabídka na výměnu za let z Hong Kongu (a možnost výběru z asi osmi letů každý den), požádal jsem o odložení odletu o dva dny a večerní let do Singapuru, což bylo ve výsledku schváleno. K tomu ještě nabídka na proplacení trajektu z Macaa do HK a vlaku na letiště v HK, bohužel je proplacení možné až po proletění segmentu do Singapuru, takže asi nevyužiju (pokud se nerozhodnu v dubnu z HK podívat znovu do Macaa, což ještě zvážím).

Můj plán byl tedy strávit jednu noc v Macau a jednu noc v Hong Kongu. Přílet do Macaa o půl jedenácté dopoledne, odlet z HK o dva dny později ve čtyři odpoledne. Na prohlídku obou měst čas rozhodně nestačí, ale už jsem je navštívil dřív, takže si chci spíše zavzpomínat a navštívit známé. Plán nevychází, ubytovaní v Macau je předražené, o čemž vím, takže plánuju využít Couchsurfing, ale ani to se ve výsledku nějak nepodaří (řeším to příliš pozdě), tak nakonec rezervuju dvě noci v hostelu v Hong Kongu.

Noc před odletem z Kaohsiungu nespím kvůli různému zařizování a starostem vzniklým z toho, že jsem o den spletl odlet. Před šestou ranní snídám a vydávám se na metro, které mě odveze až na letiště. Let do Macaa trvá asi hodinu a čtvrt. Dostávám místo na levé straně letadla u okýnka, což je ideální pro výhled na Hong Kong, bude-li dobrá trasa a počasí. Trasa je dobrá, přelétáme nad Novými teritoriemi a věřím, že by byl na ostrov Hong Kong krásný výhled, nebýt toho, že je zahalen v souvislé vrstvě mraků. Smůla. Mraky prolétáme až těsně před přistáním, jsou velice nízko, jinými slovy je opravdu hnusně. Letiště v Macau je proslavené mezi fanoušky létání, jelikož je přistávací dráha vybudována na samostatném umělém ostrově (který je tvořen jen onou dráhou) a se samotným Macaem (s ostrovem Taipa přesněji) je spojen “mosty”, po kterých jezdí autobusy. V příletové hale měním 100 taiwanských dolarů a dostávám 25 pataca. Jelikož jsem pěkně unavený a nic akčního v úvahu nepřipadá, nakonec se rozhoduju jen krátce projít po městě a pak přesunout do HK. Někde musím ale odložit zavazadla, čtu, že to jde na letišti i v přístavu. Tak chytám bus do přístavu, platím 5 pataca a hledám úschovnu. Doptám se a když ji konečně najdu, zjišťuju, že za každý kus zavazadla se platí 20 pataca na hodinu. To je opravdu dost, takže nakonec mi nezbývá nic jiného než schovat krosnu (velký batoh nezbývá než vzít s sebou) za poslední peníze, které vystačí jen na hodinu. Mohl jsem sice směnit víc peněz, jenže jsem měl jen tisícidolarovku (a co bych s tolika patacami dělal).

Letiště v Macau, ze kterého bohužel není skoro nic vidět

Místní měna

Takže mám hodinu času. To je opravdu málo :) Přemýšlím, kam vyrazit, a řeknu si, že zkusím dojít ke zřícenině kostelu sv. Pavla, taková hlavní památka v Macau, kterou už jsem viděl dříve. Někdy bych chtěl navštívit ostrovy jižní části Macaa (Taipa a Coloane… teda dnes už je to jeden ostrov, protože mezi nimi byla vysušena půda a byla na ní postavena nová casina), ale holt na to teď není čas a hlavně energie. Ke kostelu je to nejbližší cestou asi 3 km (dalo by se to asi vzít autobusem… kdybych na něj měl peníze), takže spěchám, to mi samozřejmě ztěžují semafory a ohrazené chodníky. Vracím se trochu jinou cestou, nakonec celý okruh zvládám asi za hodinu a deset minut. V úschovně nic nenamítají (a kdyby… tak stejně další peníze nemám) a jdu (kartou) kupovat lístek na trajekt. Odjíždí za 25 minut.

Výhled na poloostrov Macao

Procházka po Macau

Procházka po Macau

Asi nejznámější místo v Macau

Spíš lost in translation? :)

Loď do HK

Cesta do HK trvá asi hodinu, část prospím. Přístav je propojen s obchodním centrem (centrum HK je jedno velké obchodní centrum…) takže není těžké najít směnárnu, kde měním taiwanské dolary na hongkongské. Když jsem byl v HK poprvé, spal jsem v Kowloonu v Mirador Mansions (spolu s Chungking Mansions neblaze proslulé budovy, kde se mimo jiné hromadí i levné a ne moc pěkné noclehárny), teď jsem zjistil, že se dost levných hostelů objevilo i na ostrově, konkrétně v Causeway Bay a okolí. Můj se teda nachází na Fortress Hill, ještě o dvě zastávky metra dál, kde jsem nikdy nebyl. Proto jsem ostatně jel trajektem z Macaa rovnou na ostrov a ne do Kowloonu, což se taky dá. Ze směnárny tedy rovnou mířím ven, kde už to poznávám, a lezu do metra na Sheung Wan. Na Fortress Hill je to asi sedm zastávek, odtud ještě kousek pěšky, hostel najdu docela rychle a ubytuju se.

Okolí Fortress Hill

Jsou asi čtyři odpoledne a já jsem pořádně unavený. Nic se mi nechce, ale v noci bych rád vyběhl na Victoria Peak a odtud se podíval na světelnou show Symphony of Lights. Do té doby nějak nevím, co dělat, takže vzhledem k únavě se rozhoduju na dvě hodinky pospat. Smůla. Z nějakého důvodu mi nezazvonil budík a budím se přesně ve 20:00, kdy světelná show začíná. Jdu ven pro nějakou večeři a za dvě hodinky spát.

Další den mám celý den prázdný, mým cílem není ani tak chodit po městě, jako se sejít s kamarádkou Shan (která před rokem studovala v Brně) a s kamarády Oscarem a Manem, se kterými jsem se seznámil před dvěma lety v Praze, když se připojili k mé taiwanské kamarádce, která v té době cestovala po Evropě a já ji přijel provést po Praze. Shan má do dvou odpoledne školu, Man končí v práci až o půl jedenácté v noci (to mi nějak nevadí, další den mi stačí vstát v poledne na check-out) a Oscar pravděpodobně nemůže kvůli práci vůbec. Ráno se tedy vypravuju metrem na Central, odtud jdu na trajekt Star Ferry do Kowloonu. Tam jde velice snadno přejet i metrem, ale Star Ferry je něco, co k HK patří, výhledy z něj jsou super, takže volím tuto cestu, opět, abych si zavzpomínal.

Na Centralu

Star Ferry

I v Kowloonu se pohybuju po známých trasách, po nábřeží Avenue of Stars jdu po Nathan Road do Kowloon Parku, přes něj k místu, kde je pěkná vyhlídka na nové finanční centrum (IFC), nejvyšší mrakodrap Hong Kongu (484 m). Když jsem tu byl poprvé, ještě byl rozestavěný. Je na něm vyhlídka, ale asi neplánuju (drahá, navíc při pohledu na ostrov svítí velice silné slunce, takže by fotky nestály za moc), ale mám ještě asi hodinu času, takže bych k němu chtěl pěšky dojít. To není tak jednoduché, protože v okolí je jedno obrovské staveniště a několikrát se musím otáčet, abych našel průchozí cestu. Když dojdu na místo, jsou akorát dvě hodiny, takže hledám wifi síť (to není naštěstí tak složité, vláda HK poskytuje připojení zdarma ve stanicích metra, v parcích a dalších veřejných prostranstvích), abych kontaktoval Shan a zeptal se, kde a kdy se sejdem, bohužel mi místo toho přijde zpráva, že je jí špatně a jde domů. Tak smůla.

Na kowloonském nábřeží

Na kowloonském nábřeží

Nathan Road

Neblaze proslulé Chungking Mansions

Kowloon Park

Kowloon Park

Ptačí hnízda - cena zhruba 317 000 Kč/kg

Pod novým IFC

Než chci nasednout do metra, v hale si fotím velký plakát lakájící na návštěvu Guiyangu – pro mě velké překvapení, ani velká část Číňanů tohle město nezná… plakáty ale visí všude v hongkongském metru, jelikož místní aerolinky otevírají novou linku HK-Guiyang. Po vyfocení ke mně přichází jedna paní, která se mě anglicky ptá, jestli jsem fotil, řeknu že jo, prý ať jí ty fotky ukážu. Nějak předpokládám, že patří k nějaké ochrance, vím, že focení je v podobných prostorách často zakázané, tak nijak neprotestuju a na její žádost fotky mažu a ptám se, proč. Až po smazání mi to celé přijde podivné, po domazání se znovu dožaduje, ať jí ukážu foťák, což už mě vytáčí a podmiňuju to tím, když mi to nějak zdůvodní. Když odmítá, kašlu na ni a jdu na WC, ale jde celou dobu za mnou a začíná vyšilovat, ať jí foťák znovu ukážu, navíc mi zastoupí cestu na WC. Stále odmítám až do té doby, co přijde chlapík z ochranky v reflexní vestě. Paní hned ustupuje, ptám se ho, co to má znamenat (evidentně je tu paní známá firma). Odpovídá, že prý paní má nějaký… “disorder”, na což ona hned reaguje, že ne “disorder”, ale “issue”. Konečně se dostanu na WC, chlapík tam za mnou pak přijde a jen s úsměvem dovysvětluje, že si z ní nemám nic dělat, a gestikuluje něco ve smyslu, že paní je holt mimo. Jen co vyjdu ven, se mě paní znovu chytne a zase začíná škemrat, ale už ji ignoruju po další stometrové cestě k automatu na lístky (který mi taky zastoupí, takže rychle se přesouvám k vedlejšímu) a turniketu při vstupu do metra, kde se jí konečně nadobro zbavím. Uff o_O A plakát lákající do Guiyangu si fotím pak na jiné stanici, no.

Upoutávka na Guiyang

Metrem se vracím zpátky na ostrov. Chci vylézt na Victoria Peak, kde uvidím světelnou show Symphony of Lights, kterou jsem nestihl včera. A vzhledem k tomu, že mám hromadu času, tak si říkám, že můžu jít dřív a stihnout i pohled za světla (který jsem doteď shora neviděl). Na Peak jezdí zubačka, která je ale docela drahá. Platit se mi nechce, navíc když mám hromadu času, vyjdu to pěšky. Po cestě metrem si teprve uvědomuju, že bych mohl vystoupit o zastávku dřív na Centralu a odtud se nechat eskalátory vyvézt až do čtvrti Mid-Levels. Odsud právě jezdí eskalátory, které tvoří prý nejdelší systém eskalátorů na světě, navíc jsou zdarma (co víc, pro majitele karet Octopus Card jsou zde umístěny senzory, při přiložení karty mají pak držitelé slevu na příští jízdu metrem). Zastavuju se v Subway na bagetu (nebyl jsem v Subway asi rok a půl), kterou si dám o kousek výše u mešity Jamia, kde už to taky znám (a posledně jsem tam taky svačil). Pak vyjedu poslední úsek eskalátoru a podle mapy, kterou jsem si ráno vyfotil, mířím na Victoria Peak. Asi po půlhodině se mě skupinka Britů ptá na cestu a dodává, že prý na zubačce jsou fronty tak na hodinu, takže jsem znovu rád, že jsem zvolil pěší výstup. Když už jsem skoro nahoře, špatně odbočím a kvůli tomu se moje procházka prodlužuje skoro o hodinu, než najdu správnou cestu, ale aspoň si obejdu ubytovací komplexy, které se na Peaku nachází. Zajímalo by mě, kolik takový byt s výhledem na Victoria Harbour stojí a kdo si to tady může dovolit…

Zpátky na ostrově

Pěšky na Peak

Pěšky na Peak

Peak Tower

Když jsem tady byl poprvé, pozoroval jsem noční Hong Kong z jedné vyhlídky zdarma, ale vím, že je velmi malá a na delší dobu bych tam místo se stativem neobsadil. Chtěl jsem najít něco jiného, jiné místo s pěkným výhledem, ale nedaří se – všude výhledu brání vzrostlé stromy. Nakonec se rozhoduju vylézt na Peak Tower (díky svému tvaru přezdívaná “wok”), vstupné 30 HKD není zase taková hrůza (a ušetřil jsem je tím, že jsem šel nahoru pěšky). Nahoře samozřejmě hromada lidí. Fotím ještě denní výhled, ale slunce pomalu zapadá (na druhé straně). Do Symphony of Lights je ještě hodina a půl času, takže sedím na lavičce a lezu po netu (i tady je wifi zdarma). Asi 15 minut před show se vydávám shánět místo, kam bych postavil stativ, a už je to velice problematické.

Výhled na HK ještě za světla

Začíná se stmívat...

A za chvíli je tma.

Světelná show je sama o sobě velice krásná, někdo mi však tvrdil, že z Peaku nic moc. Když už jsem ji viděl zespoda, říkal jsem si, že to nevadí, aspoň uvidím změnu. Ale opravdu je to hloupost, jelikož všechny efekty směřují na druhou stranu, směrem ke Kowloonu (odkud je výhled opravdu pěkný). Takže ze světelné show nevidím fakt nic. Dokonce se mi ani nedaří naladit hudbu k show na rádiu (možná jsem měl informace s neaktuální frekvencí). Velké zklamání, měl jsem radši jet do Kowloonu nebo na jiné místo s pěkným výhledem. Jediné, co šlo vidět, byly efekty na budově The Centre (na jejíchž zachycení by ale bylo třeba video) a slabá záře reflektorů, Z nějakého důvodu vůbec nebyly použity lasery (které dříve byly a z velké části utvářely můj pozitivní dojem), právě aspoň ty jsem čekal.

Cesta dolů mi trvá asi hodinu, chystám se na stanici metra Admiralty, odtud zpátky na Fortress Hill. Po cestě ještě fotím pár mrakodrapů a pár pokusů o fotek light tracks, když už mám ten stativ a v HK je na tyto fotky tolik krásných příležitostí. Okolo půl jedenácté se vracím zpátky na hostel a spojuju se s Manem. Domlouváme sraz v Causeway Bay a nečekaně přijde i Oscar. Scházíme se akorát o půlnoci. Prý mají teď oba v práci šíleně napilno, takže každý den ráno pracují až takhle dlouho, nezávidím. Jdeme na Hoegaarden do baru a asi dvě hodiny sedíme do zavíračky. Připadám si jako bych mluvil s téměř jinými lidmi, před dvěma lety mladí cestovatelé, dnes vytížení businessmani v obleku… škoda, že nemáme na sebe více času, ale už jsme se domluvili, že se sejdeme znovu v dubnu. Nasedáme do taxíku, odvezou mě na Fortress Hill a pokračují domů do Nových Teritorií.

Můj oblíbený mrakodrap

Můj oblíbený mrakodrap

Někde u Admiralty

Další den už nikam nespěchám. Vzhledem k tomu, že jdu spát někdy o půl páté, jsem rád, že se mi podaří vyhrabat z postele před jedenáctou. Po check-outu zajdu naproti hostelu k Indovi na vynikající vindaloo, o půl hodiny později chytám autobus na letiště. Mám sice časovou rezervu, ale když je doprava na ostrově pěkně ucpaná, začínám mít trochu starosti. Půl hodiny trvá jenom dojet na Causeway Bay, který je dvě zastávky metrem. Okolo Wan Chai se to naštěstí rozjíždí a jakmile přejedem tunelem do Kowloonu, už to jde plynule, na letišti jsem zhruba dvě hodiny před odletem.

Loučení s HK - vjezd do tunelu na Kowloon

Odbavení trvá asi deset minut. Právě kvůli tomu, jak byla moje letenka měněna, ji nemůžou jaksi najít v systému, self check-in nefunguje vůbec a na přepážce po mě požadují vytištěný itinerář (nestačí ani číslo letenky), po delší době ho někde najdu. Dále se mě dost vyptávají na to, kam letím po Singapuru, nevím jestli je to z důvodu kontroly výjezdu, ale musím vysvětlovat, že odtud jedu do Malajsie, odtud do Indonésie a odtud ještě nevím kam. Naštěstí mám vytištěnou letenku z Kuala Lumpur do Jakarty, takže je vše ok, takhle přísná kontrola mě dost zaskočila. Místa u okénka už jsou však plná, smůla, čeká mě čtyřhodinový let v uličce…

Repost z fóra asiantitulky.cz

Nejdřív trochu teorie, protože většina lidí z ČR ví o Macau minimum (já před nedávnou dobou nebyl výjimkou). Macao (anglicky častěji Macau; 澳門) je po Hong Kongu druhá ze zvláštních administrativních zón Číny (SAR). Původně se jednalo o první evropskou kolonii v Asii – Macao vždy patřilo Portugalsku. Stejně jako Hong Kong, Macao má svou vlajku, platidlo (Pataca, MOP), poštovní systém, vízum, úřední jazyky a další specifika (také se zde třeba jezdí vlevo).

Úředními jazyky jsou portugalština a kantonština, nicméně vzhledem k tomu, že většinu dnešních obyvatel tvoří rodilí Číňané, portugalsky prý běžně mluví méně než 1 % obyvatelstva. Já sám jsem za svůj jednodenní pobyt něco, co byl románský jazyk (takže nemůžu ani s jistotou prohlásit, že to byla portugalština), slyšel asi dvakrát. Nápisy jsou však všude minimálně dvojjazyčné, občas navíc i anglicky.

Macao se nachází zhruba 60 km na západ od Hong Kongu, naproti přes deltu Perlové řeky, u čínského města Zhuhai, s nímž je spojeno několika hraničními přechody.

Macao se rozléhá na stejnojmenném poloostrově a na ostrůvcích Taipa a Coloane. Takto to bylo několik dekád zpátky – stejně jako v Hong Kongu, “land reclaimation” je zde velký business a dnes už jsou ostrůvky Taipa a Coloane spojeny, oblast mezi nimi je pojmenována Cotai a vzniká zde další zástavba. Ostrůvek je spojen třemi mosty s poloostrovem Macao a jedním mostem s Čínou. Na východ od ostrova se nachází mezinárodní letiště, většina spojů je do Číny, ale doletět se dá i do jiných částí východní Asie a dokonce i do USA.

Čím je dále Macao známé, je to, že jde o jedinou oblast v celé Číně, kde jsou povoleny hazardní hry. Tento fakt je původem toho, že je Macao nazýváno jako “asijské Las Vegas”. Je zde nespočetné množství casin a různých podobných podniků.

Populace Macaa je přes půl milionu lidí, rozloha je však pouhých něco málo přes 20 kilometrů čtverečních, což Macao činí oblast s nejvyšší hustotou zalidnění na světě. A jde to sakra vidět. To ještě zmíním později.

Mapka Macaa

Tak teď tedy něco k samotné mé výpravě. Výlet do Macaa se často dělá jako jednodenní odskočení z Hong Kongu – nejinak tomu bylo v mém případě. Rychlou lodí jedna cesta trvá necelou hodinu. Vyrážel jsem po půl jedenácté ráno z HK, což byla chyba (jak ještě zmíním později) a vrátil jsem se v 8 večer. Poté, co se mi podařilo konečně projít imigrací, vydal jsem se pěšky do centra. Údajně se dá dojet autobusem (bylo to tak dva kilometry), ale po 15 minutách snahy zjistit, jak autobusy fungují a odkud kam odjíždí, jsem to vzdal a rozhodl se prostě udělat si procházku a projít si zajímavé věci po cestě z přístavu do centra (což jsem měl stejně v plánu i tak, při návratu a v trochu jiném pořadí).

V přístavu jsem se snažil směnit peníze. HKD mi docházely, tak jsem chtěl směnit eura. Pár eur jsem směnil, až po chvíli jsem si povšiml, že mi dali HKD a ne MOP (místní platidlo). Zašel jsem tedy k jiné směnárně s tím, že chci ony HKD směnit na místní peníze. A ti na mě koukali, co že to po nich vlastně chci, bankovku 50 HKD mi rozměnili na 2x 20 + 10 HKD :) Tak jsem se zeptal, jestli se běžně dá platit HKD, řekli že jo. Před odjezdem jsem sice četl, že se dá “většinou” platit i HKD nebo čínskými yuany, ale přesto jsem jen chtěl mít jistotu, že mi peníze vezmou všude (to zaprvé) a zadruhé jsem chtěl také vidět nějakou pořádně exotickou měnu a pár drobných dovézt domů. No nakonec jsem v Macau jedinou Patacu neviděl. Když jsem pak někde platil, vzali HKD jako samozřejmost a také všude v HKD vraceli. Po návratu jsem se ještě zkoušel informovat, evidentně prostě HKD je standard. Jedna Pataca je o trošku méně než jeden HK dolar, takže se to obchodníkům i vyplatí (platí se 1:1). Co teda ještě nevím a zajímalo by mě, jestli vůbec a v jakém rozsahu se místní platidlo používá.

Tímto se jezdí z HK do Macaa

A uvnitř, výhled na západní HK

Se to zvenku docela nezdá, ale je to uvnitř docela velké :)

Přístav v Macau

Jeden ze tří mostů spojujících ostrov Taipa (v dálce) s pevninou

Vlevo obrovské casino, vpravo hotel, ve kterém se určitě nějaké casino taky najde ;)

Místní vlajka, musí vlát vždy pospolu s čínskou vlajkou (stejně je to i v HK).

Socha zlatého lotosu. Žádný hlubší význam evidentně neskýtá, kromě toho, že se před ním fotí davy lidí.

Kruhový objezd s podivnou stavbou

Jen tak ulice...

Jedna z nejznámějších budov široko daleko - hotel Lisboa. Kromě toho že hotel, se jedná o největší místní casino.

Ulice

Tak a teď k té zalidněnosti. Říkal jsem, že jde velice vidět. Toto je příklad takové typické ulice. V Macau je strašné množství odporných baráků vypadajících zhruba takto. Šedé, staré. Mezi sousedními baráky jsou často nataženy hromady různých kabelů, občas dokonce visí neznámé odizolované kabely do výšky zhruba 1.8 m, no prostě jsem se jim musel vyhýbat. Kromě toho jsou ulice (až na ty nejhlavnější) strašně úzké a provoz strašně hustý, což ve spojení s vysokými baráky zapříčiňuje, že je zde nehorázný smrad z dopravy. A také šílený hluk. Na hlavních silnicích je také provoz hustý a semafory, které by pouštěly chodce, téměř neexistují. A že by mi zastavil nějaký řidič z dobré vůle, to se mi stalo přesně jednou. Hlavně ten hluk a smrad mi dost kazil náladu, výhled na plno odporných domů mě zase ovlivňoval v tom, že jsem naprosto ztrácel chuť vůbec do ruky brát foťák. Místní památky jsou sice pěkné, ale kamkoli se člověk hne mimo ně, nevyhne se podobným uličkám. A kromě toho se nedá téměř vyfotit ve městě fotka, na které by nebyla v pozadí změť těchto hnusných šedých domů. O mnoha oblastech východní Asie se povídá, jak jsou přelidněné, ale s takto extrémním stavem jsem se nesetkal v Japonsku, v Hong Kongu ani na Taiwanu.

Nějaké náměstí

Stejné náměstí, jen z trochu jiného úhlu :)

Na okraji parku, který zabírá kopec Guia Hill. Nahoru na kopec vede lanovka.

Guia Hill

Guia Hill

Guia Hill

No, tomuto říkám kvalitní Engrish ^^ Stejné cedule byly po celém kopci.

Už jsem zmiňoval, že Macau je centrem gamblingu. Asi to má něco společného s tím, že mi během odpoledne přišlo zhruba 5 takovýchto sms :) Většinou nějaké pozvánky do konkrétních podniků. Mimochodem, těch pár kilometrech čtverečních pokrávají celkem tři telefonní operátoři, a to jsem ještě chytal signál i z Číny.

Zpátky ke Guia Hill. Od horní stanice lanovky se dá jít dále do kopce, asi po kilometru cesty se dojde na úplný vrchol, kde se nacházejí pozůstatky pevnosti Fortaleza da Guia.

Tady je jí část vidět

Výhled shora na město. Vpravo Hotel Lisboa, vlevo za ním v dálce Macau Tower.

Výhled shora na město. Vpravo Hotel Lisboa, vlevo za ním v dálce Macau Tower.

Fortaleza da Guia

Fortaleza da Guia

Také mě překvapovalo obrovské množství motorek v ulicích - to, co znám z fotek z Vietnamu a dalších zemí JV Asie.

Protestantský hřbitov

Chrám Kun Iam

Chrám Kun Iam

Chrám Kun Iam

Chrám Kun Iam

Chrám Kun Iam

O kus dál; zahrada Jardim Lou Lim Ieoc

Jardim Lou Lim Ieoc

Jardim Lou Lim Ieoc

Jardim Lou Lim Ieoc

Stoupání k další pevnosti - Fortaleza du Monte

Nahoře je dneska místní muzeum (nebyl jsem uvnitř).

Fortaleza du Monte

Fortaleza du Monte

Fortaleza du Monte

Tak a teď stojím před nejznámější a nejvýznamější památkou - Katedrála svatého Pavla, respektive její pozůstatky. Dochovala se pouze přední stěna.

Výhled na náměstí pod katedrálou. Zde a v přilehlých uličkách bylo velice živo.

Zezadu

Katedrála sv. Pavla

Přilehlé uličky

"Medicine no fakes" :) rozesmálo mě.

Nacházelo se zde plno cukráren, různých obchůdků a stánků s jídlem. Často po ulici chodili prodejci a dávali ochutnávat jídla ze svých stánků.

Uličky

Uvnitř katedrály na Senátním náměstí

Senátní náměstí

Senátní náměstí

Senátní náměstí

Katedrála Sé

Katedrála Sé

Po cestě od centra k jižnímu pobřeží poloostrova

Tomuto říkají jezero (Lagos de Nam Van), ale předpokládám, že se jedná o moře, které bylo uměle odděleno "hrází", přes níž vede silnice. Pobřeží "jezera" má totiž podezřele pravidelný a rovný tvar :)

Můj cíl, Macau Tower

Znovu Lagos de Nam Van

Druhé "jezero" na druhou stranu od cesty.

Macau Tower

Tak a je tu, Macau Tower, v pozadí další (nejvýchodnější) ze tří mostů na ostrov Taipa. Vež je známá mimo jiné tím, že se z ní skáče bungee jumping. Měl jsem v plánu vyjet nahoru, jenže jsem se podíval na cenu vstupenky, která mi málem vyrazila dech. Ono 100 HKD není zas tak šíleně moc, jen jsem čekal o dost méně a hlavně to byl zhruba můj denní rozpočet. No a ten den už jsem utratil trojnásobek této částky za loď z HK (a k tomu jsem ještě něco musel jíst atp.), takže jsem se nakonec musel obejít bez výhledu z věže. Škoda.

Toto je ona "podezřele pravidelná hráz jezera" (hned nalevo od cesty je zase voda), v pozadí "druhý most" a stavba výškových budov - i přes "přestavenost" se tu také neustále ještě neco staví, je to vidět i na dřívějších fotkách.

Druhý most

Hotel Lisboa tentokrát z druhé strany

Jedna z mála vysokých budov v Macau, která se mi líbí :)

Další hotely a casina v okolí

Další hotely a casina v okolí

Socha bohyně Kun Iam

Další hotely a casina v okolí

Casino...

Tato budova už se tu párkrát mihla - jde o Casino Sands, jedno z největších a současně se jedná o první americký podnik v Macau

...je fakt velké :)

Fisherman's Wharf - zábavní centrum v blízkosti přístavu

Fisherman's Wharf

Fisherman's Wharf

Fisherman's Wharf

Fisherman's Wharf

Fisherman's Wharf

Lodě jezdí každou chvíli, a to 24h denně.

Loď zpět do HK

Cesta zpět do HK

Cesta zpět do HK

To je vše. Kdybych tedy měl zhodnotit Macao celkově. Smíšené (ale převládají kladné) pocity, rozhodně peněz nelituji. Najde se zde mnoho pěkných věcí, všechny ty záporné dojmy jsou způsobeny tím, co jsem psal, opravdu jsem se zde cítil dost nepříjemně. “Turistické cíle” jsou ale pěkné a za denní výlet z Hong Kongu stojí určitě. Čeho lituji, že jsem neměl více času. Byl jsem hloupý a nechal jsem se přesvědčit radami z netu – plno lidí říká, že v Macau toho tolik k vidění není a to co je, se dá za chvíli obejít pěšky (a k tomu někteří říkají, že ani to nemá cenu, vzhledem k vysokým nákladům za loď). Teď už vím, že to není pravda. Myslím si, že jeden den na Macau sice možná stačí, ale musí být opravdu celý, tzn vyjet *nejpozději* v 8 z HK a do zpáteční lodi nastoupit až po setmění (už jen z toho důvodů, že Macau v noci vypadá velice pěkně, z toho, co jsem viděl na fotkách). Já jsem vyjel pozdě (10:45) proto, že jsem byl přesvědčený, že to obejdu za chvíli, a vracel jsem se brzo (18:45) proto, že jsem chtěl v HK stihnout Symphony of Lights. Byl jsem přesvědčený, že stihnu i Taipa+Coloane, ale k tomu bych potřeboval víc času. Teď jsem na sebe za to naštvaný, když vím, že jsem toho mohl stihnout mnohem víc a nestálo by mě to ani korunu navíc, pouze vstávání o dvě až tři hodiny dříve.